Píp, píp a vlk se začíná rozehřívat. Vejce se kutálí čím dál rychleji, občas se jedno netrefí do košíku. Kurňa, je konec a rekord nikde. Kdo by si nepamatoval malý ruský handheld od Elektroniky. V době, kdy jaksi nešlo sehnat západní zboží, se i sovětští inženýři pochlapili a podařilo se jim udělat alespoň ty jednodušší kopie her od Nintenda. Neimperilistický Game&Watch byl na světě a přinášel mnoho radosti, já sám jsem si ho mohl půjčovat jen u babičky za odměnu. Tehdy skvělý způsob jak mě donutit dojíst "lahodný" lunchmeat.
Originál však vznikl v Japonsku, jeho tvůrcem je Gunpei Yokoi. Říká se, že nápad ho přistihl cestou vlakem, když sledoval znuděného bussinessmana klikajícího na kalkulačku. Napadlo ho, že by bylo možné spojit
dohromady hodinky spolu s hrou na zabíjení času. To přesně koresponduje s tehdejší firemní kulturou společnosti - lateral thinking. Základem bylo vzít dvě již existující myšlenky a spojit je dohromady. Netrvalo dlouho a první zabíječ času byl na světě. Jen ten název se tedy moc nevyvedl. Nedovedu si představit, že by u nás někoho napadlo vytvořit hodinky s hrou a pojmenovat je Hra&Hodinky. Když proboha předvedli tolik kreativity k vytvoření svého prvního skvostného udělátka, to se aspoň někdo nemohl na vteřinu zamyslet nad názvem.
Během času se mi podařilo sehnat několik těchto hraček a mnohdy jsou to unikáty. Je až s podivem, jaké technické vymoženosti se jim podařilo narozdíl od Sovětů vytvořit. Z těch obyčejných ale vždy nejvíce pobaví Egg nebo Mickey Mouse, což je vlastně to stejné, co Nu Pogodi. S podivem jsem narazil i na Nu Pogodi s Mickey Mousem. To je moc buržoazní i na mě. Z toho zajímavějšího, co se mi podařilo sehnat, je kupříkladu Popeye. Jedná se jednu z pěti her, které měly panoramatický display. Nedívalo se přímo do něj, ale byl otočen směrem do přístroje, poněvadž Pepek byl promítán na zrcadlo. To zaručovalo u barevného LCD displaye hratelnost i za ostřejšího světla. Na fotce je můj handheld otevřený a Pepek by měl být vidět, ale zdá se, že s tou viditelností to nebude tak horké.
Za nejvydařenější a taky nejvíc cool přístroj ale považuji Game&Watch s crystal screenem. Ten se ale bohužel v mé sbírce neobjevuje (dneska stojí kus klidně 200 euro), takže můžu poskytnout jen odkaz. Každopádně mě ale fascinuje krásně provedená obrazovka, která je čirá a průhledná. Celá konzolka je z tvrzeného plastu a působí jako z nějakého vesmírného sci-fi.
Co mohu ale ze své sbírky doporučit, jsou dvě hry s multi-screenem, tedy dvojitou obrazovkou. Je to Zelda, kterou jsem složitě sháněl z Polska, a pak Bombsweeper. Obě hry mají přesně tu jednoduchost, která z nich činí geniální kousky. Zelda pomocí jednoho tlačítka dokázala obsloužil jak meč, tak i štít Linka. S trochou představivosti můžeme dungeony procházet celé hodiny. A nakonec si vždy smlsnout na drakovi. Bombsweeper poskytuje zase trochu toho prostorového myšlení. Postupně si probíjíte cestu přes labyrinty. Nevýhodou ale je, že se s každým novým pokusem překážky opakují. Přesto v sobě má každá hra něco geniálního, tedy spíš geniálně jednoduchého. A pokud jsem vás teď naladil a nemáte, čím zabíjet čas, neplačte. Doporučuji navštívit tuto stránku.
 |
| Nemůžu si pomoct, ale mám dojem, že z Multi-Screen Game&Watch po 20 letech udělali Dual-Screen, tedy Nintendo DS. |
Žádné komentáře:
Okomentovat