Fourscore a fascinace pixelovými sporty

Nintendo Entertainment System bylo první konzolí, do které jsem se zažral. Bude to takových šest let dozadu, co jsem získal první šedou bedýnku a hned jsem začal špekulovat, co vše mi nabízí. Jednou z prvních věcí bylo party hraní, vždyť dle samostatného názvu je to vlastně zábavní systém. A nebyla jiná cesta, než pořídit Fourscore, což je adaptér pro čtyři hráče. V kombinaci s některými hrami nabízí komplexní zábavu, obzvlášť po půlnoci, kdy manželky a přítelkyně odešly spát, a to pivo bylo třeba do rána nějak "vysportovat". Obvykle by byl problém v podroušeném stavu tu správnou hru najít, ale nesmíme zapomenout, že ta šedá cartridge je skoro naše vrstevnice. Tenis se tedy ještě jmenuje tenis, fotbal zase fotbal a tak dále.

Můj komplet Fourscore.

Čirou náhodou se na aukru kolem roku 2008 objevili hry Four Player Tennis a Nintendo World Cup. Nebylo tedy nad čím dumat a o nějaký ted týden později jsem měl doma dvě hry v naprosto luxusním stavu. Vypadaly jako nové a ještě na nich držela cenovka v českým korunách. Uvnitř byl přeložený manuál od MPM, tenkrát jsem si ještě ani neuvědomoval, jaký je to poklad, když se vezme v potaz, kolik se u nás her prodalo. Tehdejší cena byla vysoká i na dnešní dobu. Dva tisíce za kus si Nintendo účtuje už jen u sběratelské a limitované verze her.

Nintendo World Cup byla klasická bundlová hra pro Evropu, prodávala se společně s konzolí, zatímco v USA soccer neměl takovou tradici a tudíž se objevovala jen sporadicky. Řekl bych, že je s podivem, protože hra vlastně s fotbalem nemá moc společného. Pravidla hry jsou asi tak podobná fotbalu, jako Mario Strikes Charged Football na Wii. Dostanete k dispozici jednoho panáčka, kterého ovládáte celý zápas. Ten je poněkud silnější oproti zbytku týmu, nejenže nejde zranit (karate styl je velmi dobrá taktika proti soupeři, protože něco jako faul neexistuje), ale ještě zvládá komba, kdy se míč najednou splaší a lítá po hřišti jako kulový blesk. Každý hráč v cestě je prakticky usmrcen. To je doprovázeno moc pěknou animácí vykulených očí hráče. A pokud je na hřišti mrtvých málo, může se ještě změnit povrch z trávy na led nebo šutry, což hráčům dává taky pěkně pokouřit. Jediným problémem ale je, že obrazovka sleduje míč, nikoliv hráče, proto se - pokud hrajete v podnapilém stavu - potulujete se svým panáčkem většinou mimo a s míčem se nepotkáte. Také jakékoliv jiné kombo, než to stiskem tlačítka A+B, prostě neuděláte. Internet radí něco ve stylu zmáčkněte sedmkrát doleva a pak dvakrát doprava, což je v zápase nereálné. Tedy úmyslně je to nereálné, někdy se míč splaší i naprosto nečekaně a vy máte gól v kapse. Omylem se zrovna podařilo to sedmkrát doleva, dvakrát doprava a bum. Sečteno a podtrženo, Nintendo World Cup je pěkná hra, ale není vhodná k hraní po půlnoci se třemi kumpány.

Česká provenience Nintendo World Cup.

Tím se dostáváme k tenisu. Kdo hrál Super Tennis na SNESce, tak vězte, že hry jsou si dost podobné. Kurt je postaven na výšku obrazovky a směrem vzhůru se zužuje, což má evokovat perspektivu. Z nějakého důvodu je ale vždy nevýhoda hrát na horní straně kurtu. Gem tedy nevyhrává podávající, ale ten co stojí na správné straně. To však neznamená, že by hra nebyla zábavná, naopak. Hrál jsem ji na staré dobové CRT i na dvoumetrovém plátně a oboje má svoje kouzlo. Nezáleží na tom, jestli sedíte půl metru před televizí, abyste viděli blikající tečku, nebo koukáte na centimetr čtvereční velké pixely. Vždy je to sranda, akorát nesmíte narazit na souteživé typy, které horní strana brzo naštve (jsem jeden z takových, takže zásadně hraju dole). A k tomu Super Tennis má tlačítko na radování se. Po každém úspěšném míči to pak můžete soupeři vmést do obličeje. To dřív nebo později rozzuří i jinak klidného flegmatika. Závěr je stejný jako u World Cupu, tenis nelze vytáhnout po půlnoci. Hrozí stejné škody jako při hraní s Wii remotem.

Komplet Four Player Tennis, cena v tomto případě pouhých 1112,-. Hra nejspíš byla v akci.

Dřív nebo později mě to tedy muselo zavát k mému nejoblíbenějšímu videosportu - volejbalu. Už na prvním čínském stroji jsem pařil něco, co vypadalo jako odbíjená, ale ve skutečnosti to byl hodně vymakaný pong. Místo odrážecí plošky byli dva panáčci ve fixní vzdálenosti od sebe, pohybující se zároveň, s jedním tlačítkem na odraz míče. No prostě bomba. A NESka má samozřejmě taky svůj unikátní voliš. Jmenuje se Super Spike Volleyball, zkráceně V'ball. Hraje se v párech, tedy stejně jako beach. Ovládáte stále jednoho stejného panáčka, ale narozdíl od fotbalu je celé hriště na obrazovku, takže se nedá nikam zdrhnout. V porovnání s tenisem je plácek vodorovně, takže není žádná nevýhoda pro jednu či druhou stranu. Ovládání je už pak velmi jednoduché, NESka má dvě tlačítka, jedno je skok, druhé jakýkoliv kontakt s míčem - blok, smeč, bagr. A pokud ve výskoku správně nabijete, míč se změní v KABOOM a doslova soupeře zadrtí do země. Normálně by se to muselo dělat tak, že je třeba hodněkrát zmáčknout tlačítko pro výskok. K tomu ale poslouží zmíněný Fourscore, lze na něm nastavit turbo pro jednotlivá tlačítka. Pak stačí čudl jen držet a adaptér udělá práci za nás (to se hodí i do beat t' up nebo akčních stříleček, pokud chcete oddálit zánět karpálního tunelu). Korunu tomu dává větička po zápase. Pokaždé, když prohrajete, hecuje Vás hra do dalšího pokusu. Aneb Never give't up. Po půlnoci je to značka ideál. Jedno jestli pro dva či čtyři hráče, pokaždé si dobře zahrajete. Doporučuju si ve dvou zkusit zahrát World Cup, konec je neuveřitelně těžký (v jednom se prakticky nedá vyhrát, CPU to v týmu kazí). Ale každé Never give't up žene dopředu. Semifinále se pak odehrává na letadlové lodi, kdy američtí mariňáci se ukazují jako nejhorší soupeři. Finále už je pak jen lahůdka, ničíte Sověty na Rudém náměstí. A ti jsou kupodivu slabší než Amíci.

Můj tým zrovna začíná zápas proti Japonsku. Stylově na televizi Beijing.

Nezbývá tedy než doporučit každou se zmíněných her, je s nimi moře zábavy a patří mezi to nejlevnější, co se dá dnes na NES pořídit. Mimo jiné, hratelné hry na NES jsou mnohdy tak drahé, že tenisů, fotbalů a volejbalů by za ně bylo 10.