Víceméně jako herní panic jsem si
postupně vypěstoval vřelý vztah ke starým konzolovým hrám od Nintenda. V dětství
mě hraní obloukem obešlo. V době, kdy všichni pařili na vietnamských
konzolích, jsem se k žádné nedostal. Později, když už si hodně lidí mohlo
dovolit koupit konzole originální, se mi do rukou dostala dost prapodivná
konzole ve tvaru ovladače a schopná přehrát jen méně kvalitní kopie her z Atari
a různých pongů. Obsahovala na 200 her a dalo se v nich listovat jen
jedním směrem, takže když jsem si chtěl zahrát svoji oblíbenou 152, tak jsem
musel tři minuty klikat. A když jsem omylem přeskočil tu správnou, musel jsem
klikat ještě déle. Navíc vysála během 2 hodin čtyři tužkové baterie. S bratrem
jsme se tenkrát hádali, kdo co bude hrát, a každý si po výměně ovladače/konzole
naklikal tu svoji hru. Na nějaké hraní tedy tužkovkám nezbývalo moc energie.
Opravdová konzole mně potkala až velmi pozdě, byla to SNESka a sama už měla
dosti dlouho historii. Byla ze třetí ruky, respektive původní majitel ji měl ze
druhé. Ale i přesto, že v té době už měl za sebou launch Gamecube a hry
přece jen byly na jiné technické úrovni, mě uchvátila. Tehdy se Robocop 3 a Dr.
Mario zdály jako z jiné planety. Hraní na PC pro mě také nebylo příliš
možné, a proto jsem byl ochuzen o veškeré gamesy, které dnešní hráči staví na
oltář hraní v 90. letech. Já měl na dostupném PC Raymana a FIFU 98.
A snad na základě těchto
zkušeností a zejména z frustrace z „neúplného“ dětství jsem si pořídil po
letech, někdy v létě po maturitě NESku. Zprvu jen s naprosto čistým úmyslem
zahrát si pár her, které jsem kdysi promeškal. Ale jakmile jsem začal hrát hry
jako Super Mario Bros, Contra, Mega Man, začalo se to vše otáčet v závislost. I
nejstarší hry díky mé herní nezkušenosti se stávaly v mých očích klenoty.
Začal jsem sbírat vše zajímavé, co vyšlo na NES. To samozřejmě přerostlo i v prachsprosté
sbíraní kompletních her v krabičkách. Netrvalo dlouho a nastal návrat ke
kořenům a sehnal jsem i SNES s dalšími hrami. Postupně jsem chtěl další a další
konzole spojené s Nintendem a dnes mám na 500 her od Game&Watch po
Nintendo 64. Měl jsem štěstí, že to na mě vlastně přišlo brzo, protože jsem měl
možnost koupit dnes již velmi vzácné hry za pakatel. Mám na svém kontě i hry,
které si dnes jen tak někdo nekoupí. A za určitou dobu už mi jich prošlo rukama
tolik, že jsem byl vlastně herně odpaněn. Mimo to jsem mnohdy mohl hry
zhodnotit s čistou hlavou a bez předchozích zkušeností či dobových recenzí.
Až nakonec mě to vše přerostlo natolik, že jsem se rozhodl o nějaké ty postřehy
o hrách podělit. Postupně bych chtěl doplnit články o hrách, které mě za tu
dobu zaujaly, doporučit největší skvosty konzolí a zároveň trochu pohanit
vzácné avšak bezduché hry.
Žádné komentáře:
Okomentovat