"Miláčku, jdu na ryby." "A nezapomněl sis Game Boye?"

Nintendo je bez nadsázky tahounem toho, co se u nás nazývá krokem do strany. Ne každý počin z dílny této japonské společnosti je vrchol videoherního trhu. Co se však ale nedá jejich portfoliu vytknout, je inovativnost. Zásadně zkouší hledat cesty tam, kde by je nikdo jiný nehledal. Někdy je z toho výtvor, který jiným ukazuje, jak dál, a někdy je z toho jen kuriozitka, která se po pár letech objevuje v rukou pouze těch největších nadšenců. V tuto chvíli mluvím o příslušenství k různým konzolím a handheldům. Sám jsem měl možnost hodně z nich jich otestoval. Některé jsou zábavné, ale některé jsou opravdu k ničemu.

Neuvěřitelné množství je toho na konzoli NES. Sám mám například R.O.B.a, což je robůtek ovladaný obrazem televizoru. Teoreticky by měl pomáhat v hraní, ale není tomu tak. V USA ho měl každý druhý, kdo vlastnil konzoli, ale zpravidla okamžitě skončil hned ve skříni. Já mám doma tři a taky slouží jen jako lapač prachu. Jednou jsem si ale říkal, že koupím 12 tužkových baterek a nechám je všechny zaráz tančit před televizí. Jinak jsou opravdu k ničemu.

Moje lapače prachu v celé své kráse, mezi Mario z Happy Mealu.

Mezi další opravdu užitečné věci, co jsem si za ta léta pořídil, je Power Glove. Rukavice, jejímž účelem mělo být ovládání hry pomocí pohyby rukou. Měl jsem ji zaplou dvakrát a vždy jsem měl pocit, že to muselo dělat z dětí nacisty. Je to jak hajlovací trenažer. Krom namožené paže si z hraní nic neodnesete. Pak je tu Laserscope, obrovská helma nahrazující zapper, nebo-li light gun. Musím přiznat, že tohle je doopravdy sranda. Střílení kachen pomocí červeného laserového zaměřovače a stisk spouště jen slovíčkem Fire, je jednoduše boží. Ono vlastně funguje i jakékoliv jiné slovo a jak to tak k tomu vybízí, James Rolfe alias AVGN ho obratně nahradil slovem Fuck!

A třetí ROBík, ještě panic, řekl bych.

Fuck, fuck, shoot the duck.

Antihero z filmu The Wizard pečlivě trénuje na budoucí roli Hanze.

Je toho vážně hodně. Jako další mě napadá Miracle Piano, keyboard kompatibilní s jedinou hrou. Princip byl jednoduchý, ve správnou chvíli musíte stisknout správnou klávesu, aby váš hrdina neudostal tečku. Toť vše, Ámosova škola hrou v praxi. Sám k tomu mám ale velmi negativní vztah, kdysi jsem si taky jeden takový kousek vyhrál v aukci, zaplatil a nedostal. Je to taky jeden z důvodů, proč jsem prakticky zanevřel na Ebay, peníze už jsem totiž taky nikdy neviděl. Dost ale skuhrání, je čas představit unikáty tak unikátní, že se mi do rukou nikdy nedostaly. Je jím ovladač, nebo posilovací stroj. Posuďte sami, co to vlastně je. Dalším Nintendo fitness strojem je Super Cycle cosi (je to SNESka). Jednoduše to je rotoped s obrazovskou a slotem na cartridge. Do toho strčíte cyklistickou pařbu a jedete. Přesně takhle si totiž představuju dobrou videohru, abych od ní odešel zpocenej jak prase. Mám ale dobrou zprávu i pro ty z opačného konce sportovního naladění. Nintendo vyvíjelo ovladač pro děti s ochrnutou horní částí těla. Takže pokud jste tak líní, že se Vám při hraní nechce hýbat rukama, stačí opřít bradu o speciální joystick a do pusy strčit něco jako hadicovité tlačítko.

Jediná moje možnost, jak se setkat s Hands Free controllerem. Reklema na něj v Nintendo Power magazínu z roku 1989

Konec o konzolích, jak je zřejmé z nadpisu, má jít hlavně o příslušenství na Gameboye. A ne, že bych ji bylo moc, spíš jde o to, jak hodně jsou kuriozní. Ke Game Boyům si jejich majitelé obvykle pořizovali nasvícení, protože v Evropě měl první podsvícený display až ten skoro poslední, Game Boy Advance SP. Pořizovali si také různé adaptéry a akululátory, protože první mělo akumulátor taky právě SPčko. Co si ale lidé tolik nepořizovali, byla například malá tiskrána na termopapír. K čemu to sakra bylo? A proč jsem si to hlavně pořizoval já. Na originální původní papír již nic tisknout nešlo, vždy vylezl jen takový černý chrchel. Bylo tedy třeba sehnat nějaký jiný termopapír, do Game Boy tiskárny se už kupodivu pěknou řádnu let žádný nedělal. Naštěstí se ještě stále dnes termopapír používá a to v tiskárnách u pokladen, každá účtenka je z termopapíru. Zaúkoloval jsem moji chápavou přítelkyni a ta mi donesla z práce celou ruli papíru. Naneštěstí i na ten moje tiskárna tiskla dost odporně, obrysy sice už byly znatelné, ale to je tak všechno. Jo a abych nezapomněl, samozřejmě mám i fotoaparát do GB. Fotí s kvalitním šumem. V kombinaci s tiskárnou máte k dispozici přenosný instagram a polaroid dohromady. Foťák má ale i jiné využití, kolega z High-Voltage si z něj udělal webcameru. A má jednu velkou výhodu, pokud se vám někdo nabourá do PC, určitě vás přes ni neuvidí.

Moje veleužitečné multimediální zařízení.

Cíl mého vypravování je ale jinde, končí u takzvané "co to k**** je" věci.Všechny ty předchozí gadgety měly nějakou výchozí ideu, ze které vycházely. A ta idea si trouchám říct nebyla špatná, akorát z toho někdy vzniklo cosi až odporného. Nabízí se tu paralela s komunismem. Avšak tohle, to je od počátku špatné. Kdo by chodil na ryby s Game Boyem? A kdo by strkal jeden jeho čouhající konec do vody? Viděl někdy výrobce obrazovku, na které se sonar zobrazuje. Velebnosti, to je hnus.