O blogu

Víceméně jako herní panic jsem si postupně vypěstoval vřelý vztah ke starým konzolovým hrám od Nintenda. V dětství mě hraní obloukem obešlo. V době, kdy všichni pařili na vietnamských konzolích, jsem se k žádné nedostal. Později, když už si hodně lidí mohlo dovolit koupit konzole originální, se mi do rukou dostala dost prapodivná konzole ve tvaru ovladače a schopná přehrát jen méně schopné kopie her z Atari a různých pongů. Obsahovala na 200 her a dalo se v nich listovat jen jedním směrem, takže když jsem si chtěl zahrát svoji oblíbenou 152, tak jsem musel tři minuty klikat. A když jsem omylem přeskočil tu správnou, musel jsem klikat ještě déle. Navíc vysála během 2 hodin čtyři tužkové baterie. S bratrem jsme se tenkrát hádali, kdo co bude hrát, a každý si po výměně ovladače/konzole naklikal tu svoji hru. Na nějaké hraní tedy tužkovkám nezbývalo moc energie. Opravdová konzole mně potkala až velmi pozdě, byla to SNESka a sama už měla dosti dlouho historii. Byla ze třetí ruky, respektive původní majitel ji měl ze druhé. Ale i přesto, že v té době už měl za sebou launch Gamecube a hry přece jen byly na jiné technické úrovni, mě uchvátila. Tehdy se Robocop 3 a Dr. Mario zdály jako z jiné planety. Hraní na PC pro mě také nebylo příliš možné, a proto jsem byl ochuzen o veškeré gamesy, které dnešní hráči staví na oltář hraní v 90. letech. Já měl na dostupném PC Raymana a FIFU 98.

A snad na základě těchto zkušeností a zejména z frustrace z „neúplného“ dětství jsem si pořídil po letech, někdy v létě po maturitě NESku. Zprvu jen s naprosto čistým úmyslem zahrát si pár her, které jsem kdysi promeškal. Ale jakmile jsem začal hrát hry jako Super Mario Bros, Contra, Mega Man, začalo se to vše otáčet v závislost. I nejstarší hry díky mé herní nezkušenosti se stávaly v mých očích klenoty. Začal jsem sbírat vše zajímavé, co vyšlo na NES. To samozřejmě přerostlo i v prachsprosté sbíraní kompletních her v krabičkách. Netrvalo dlouho a nastal návrat ke kořenům a sehnal jsem i SNES s dalšími hrami. Postupně jsem chtěl další a další konzole spojené s Nintendem a dnes mám na 500 her od Game&Watch po Nintendo 64. Měl jsem štěstí, že to na mě vlastně přišlo brzo, protože jsem měl možnost koupit dnes již velmi vzácné hry za pakatel. Mám na svém kontě i hry, které si dnes jen tak někdo nekoupí. A za určitou dobu už mi jich prošlo rukama tolik, že jsem byl vlastně herně odpaněn. Mimo to jsem mnohdy mohl hry zhodnotit s čistou hlavou a bez předchozích zkušeností či dobových recenzí. Až nakonec mě to vše přerostlo natolik, že jsem se rozhodl o nějaké ty postřehy o hrách podělit. Postupně bych chtěl doplnit články o hrách, které mě za tu dobu zaujaly, doporučit největší skvosty konzolí a zároveň trochu pohanit vzácné avšak bezduché hry.