Getting serious in collecting

Tak se tak hrabu v aukru, co zajímavého se objevilo. Procházím to tentokrát poctivě, všechny relevantní pododkazy, nejen Nintendo. A najednou se zaseknu na herním automatu. Kabinet není žádná sláva, nejedná se o sběratelský kousek. Ale za vyvolávací cenu 1000,- se automat s NEO GEO MVS a jednou cartridge do mého mancave hodí. Nakonec se hodil i za 2000,-, za které jsem ho vyhrál. Ještě mě tedy čeká asi 400 km v autě, ale i tak je to skvělé. Už teď mám vytipované tři hry, které musím mít. A vidím se, jako by to bylo už dnes, jak ožebračuju kamarády o desetikoruny (přece nebudu odpojovat mincovník) :). 

Fotky z aukce:

Jinak jako počáteční vytipované hry mám v tuto chvíli Robocopa, kterého jsem hrával jako první  hru na SNES. Na první pohled se mi zalíbil i Metal Slug, bez ohledu, o jaký díl se jedná. Toho musím v dohledné době pořídít, vyšel jako NEO GEO MVS cartridge, tak by měl jít celkem pohodlně vyměnit za ten Bust-a-Move nebo co to je v tom automatu teď. A konečně samozřejmě musím mít Street Fightera. 

Už teď si ale říkám, že mi v tom chybí Double Dragon a Golden Axe. No bude to boj, sehnat vše, co chci. Do toho ještě musím vymyslet, co se zevnějškem kabinetu, protože bych ho rád aspoň minimálně upravil do krásy. Pokud máte nějaké tipy, co s tím kabinetem udělat, tak poraďte.

ad Gamecube

Jak jsem zmínil v předchozích článku. Velmi dlouho jsem očekával konzoli Gamecube a už jsem se chystal řešit její neposlání jinak. Během víkendu ale prodejce po všech mých urgencích napsal krátkou zprávu bez jakéhokoliv vysvětlení zdržení, omluvy či jiné známky emocí. "Konzoli jsem již odeslal, večer Vám pošlu číslo zásilky." To vše po asi 20 nepřijatých hovorech, mailových a smskových urgencích včetně hrozby trestním oznámením. Po 14 dnech naprosté ignorace jsem ale už ani žádné číslo zásilky nečekal. Ono však ale opravdu ještě ten den došlo. Balík byl odeslán ve čtvrtek, tedy přesně deset dnů od odeslání peněz. To není příliš dlouhá doba, zažil jsem i delší. Nikdy ale nebyl problém s komunikací, stačí, když člověk napíše:" Mám práci, nemoc, cokoliv." Pak je klid a neřeším nic. 

Já jsem ale klidný vůbec nebyl, zvlášť když jsem si ještě k informačnímu embargu našel profil prodejce na Gamebazar.cz. Ze tří hodnocení jedno neutrální a dva negativy za neodeslání balíku. Během týdne prodejci vyskočil negativ i na Bazos.cz. Korunu tomu nasadil Google, který dohledal pána jako obecního policistu. Co víc dodat. Balík mám doma, z domluveného seznamu her 6 chybí. Konkrétně tedy Fire Emblem (na který jsem se těšil nejvíce), Donkey Konga, Crash Bandicoot, Pikmin, Resident Evil 2 a James Bond 007 Nightfire. Kromě Bonda samé lepší kousky a samozřejmě je škoda, že nedošly. Místo nich jsem v krabici objevil naopak navíc Tales of Symphonia. Hru sice už mám ale cenově by mohla pokrýt skoro celý Fire Emblem. 

Nakonec už jen k balíku, vše bylo vloženo do krabice bez jakéhokoliv zabalení. Malou útěchou může být odeslání jako fragile. Ale viděl jsem pošťáka podobné balíky nakládat úplně stejně jako obyčejné. Naštěstí se nic nerozbilo. Nakonec však ani nedokážu říct, jestli ze zásilky mám radost a jestli za ty prachy vůbec stála. Riziko, nervy, chybějící hry no nic moc.

Inkriminovaný balíček

Balení na jedničku

Finálně dorazilo 36 her

Resident Evily, jeden chybí

Zeldy, při podrobném zkoumání objevíte Zelda Collectors Edition ukrytou v Mario Kartu

Beat 'em up

Není nad to občas vymlátit z pár zlejch chlápků duši. A kdo k tomu potřebuje nějaký ten příběh jako je záchrana světa nebo patetická bitka o ženu ve spárech nepřítele, sáhne pro Beat 'em up hře. Tyhle kousky mají většinou svůj původ v arkádových automatech, ale dost příběhů se naštěstí předělalo i na domací konzole. Nintendu se v tomto směru asi nejvíce poštěstilo SNESce. Proto taky každá herní návštěva hned sedá k Super Nintendu a nabíjí se nějaký dechberoucí kousek se dvěma klaďasi.

Naposledy jsme sáhli po poněkud nehrané hře, poněvadž neumožňuje multiplayer. Museli jsme se tedy u Ninja Warriors střídat. Naštestí se ale nechovala jako většina předelávek coin-op her. Nesimulovala malé kapesné tím, že je omezen počet continue. Mohli jsme si tedy vychutnat každého bosse tak přiměřeně, aniž bychom se k němu museli neustále vracet.

Cartridge, ze které jsem hrál.

Úvodní obrazovka

Musím říct, že hra je super. Skvělá hudba, dobrá hratelnost na klasickou mlátičku. A navíc do toho všeho se přidalo vše nutné z první poloviny 90. let - to jest ninjové a roboti. V tomto případě je to obé dohromady. Paříte za ninju robota. Postavička vypadá docela lidsky, ale po smrti je jasné, že člověkem není. Hlava jí praskne a všude se rozletí kovový šrot, jste robot.

První maso na salám. Témhle otrapům zpravidla říkám formelíni, protože slouží jen k tomu, abyste si trochu protáhli prsty.

Hratelnost je nastavena dobře, tak akorát, aby se člověk stíhal zlepšovat spolu s přituhujícími nepřáteli. Ten koho jste museli sejmout v prvním kole jako bosse, se objeví v dalších levelech jako maso na salám. Klidně i 4 původní bossové si to s vámi jdou rozdat v malém výtahu a na vás je, udělat z nich fašírku. Zprvu je těžký i první, ale nakonec si poradíte i s těmi čtyřmi. Na každou část hry jsou třeba maximálně 3 životy, něco se projde na poprvé, něco je třeba lehce natrénovat. Ale více jak třikrát se na stejné místo nevrátíte.

A takhle nějak je třeba zabít Banglara.

Váš Ninjarobot má místo klasických hitů ještě několik dalších schopností. Mimo jiné se mu nabíjí energie na kompletní odstřelení celé obrazovky. Stačí když vydrží několik desítek vteřin bez ztráty života a pak může všechny slabší formy života zčistit z povrchu zemského jednou pro vždy.

Jedinou výjimkou z jinak plynulého chodu hry je souboj s posledním bossem. Jedná se o profesůrka, který si vleze do laserové mašiny a nedá se v ní přímo udeřit. Je třeba chytnout nějakého jiného pobudu a mrštit jej na něj. Jednoduše je třeba ho umlátit jeho vlastními poskoky. Tahle část hry vytváří malou nevyváženost, poněvadž jedna ze tří hlavních postav na výběr má mnohem lepší schopnost přehazování nepřátel přes hlavu. Ačkoliv jsme celou hru prošli s někým jiným, museli jsme nakonec na poslední bitku měnit našeho hrdinu. A po takových 20 hitech padl i profesor.

Resumé je tedy takové, že pokud ještě nemáte Ninja Warriors doma, tak utíkejte na net a kupujte, stahujte, emulujte. Není nad klasickou ninjo-robotí mlátičku.

A zde obrázek z již dohrané hry. Banglar padl.

Riskatní obchod

Staré hry se už těžko shání po kamenných obchodem. Většina objevů tedy pochází z internetu, ať už z aukcí nebo inzerce. A při těchto domluvách je vždy risk nějaké ztráty, pokud si hru nevyzvednete sám. Stává se málokdy, že zrovna to co chcete, má u sebe člověk z blízkého okolí. Takže nejen že riskujete nepoctivého prodejce, ale mnohdy je vaším největším nepřítelem ještě pošta. Stačí balík blbě zabalit a vše je na kaši, případně se balík rovnou ztratí. 

Bez ohledu, jak platíte, vždy riskujete, že se svých pěnez ani zásilky už nedomůžete. Já osobně preferuji platbu předem před dobírkou, poněvadž když mě bude chtít někdo okrást, tak dá do balíku cihlu a já jsem nahraný úplně stejně, jako kdyby mi neposlal nic při platbě předem. Osobně vidím malinkou výhodu v poslání peněz na účet, protože máte alespoň nějaký kontakt na prodejce, který si nemohl vymyslet. Naopak pokud si dobírkou vyzvednete cihlu, nemáte na prodejce nic. Takový člověk si totiž zřejmě vymyslí svoji odesílací adresu.

Sám jsem takhle za ta léta doplatil několikrát. Nejvíce jsem tratil na koupi periferie na NES, keyboardu Miracle Piano. Tehdy jsem zaplatil snad 2000-3000 a neměl jsem nic. Pošta byla podezřele levná. Balík z USA měl doplout na lodi a já tak nějak stále věřil, že dojde, až jsem propásl šanci cokoliv na PAYPALu reklamovat. Obdobně mi nedošla z ebaye hra Kráska a zvíře (PAL only NES game) ztráta cca 400. Ale bylo toho víc. Koupě hry přes allegro, platba přes IBAN a polská banka si z doručené částky strhla polovinu. Dopadlo to tak, že mi nezůstalo nic - ze 600 si po dvou stech rozdělily banky a 200 skončilo na účtu prodejce. Ten mi nic neposlal, protože dostal jen polovinu ceny a já se na další platbu s prominutím vys**l. Z nedávné doby si můžu stěžovat ale jen na české prodejce. U některých lidí je tak nějak zvykem chovat se vulgárně. 

Zažil jsem člověka, který byl po platbě předem zřejmě rozladěn, když jsem na něj tlačil, aby mi po týdnu odeslal balík. Nakonec zásilka došla a chybělo několik her. Nebylo tehdy specifikováno, o jaké hry má jít, šlo pouze o počet. Pán mi po mojí reklamaci vynadal, že jsem si u něj před odesláním měl ověřit, jaké konkrétní hry jsou součástí prodeje , a že teď neví, co neposlal. Nakonec jsem se samozřejmě těch tří her nedomohl. 

Další z českých luhů a hájů. Taková neblahá vlastnost je strčit do krabičky od hry nějakou úplně jinou a zásadně levnější. Takhle mi došel Super Mario 3D Land box se Splinter Cell 3D. 

Zatím jsem ale na lidi nezanevřel, naštěstí ještě existuje většina, která se chová slušně. A mnohdy není třeba ani čekat peníze na účtu a rovnou odesílám balíček s prodanou hrou. Stejně tak na dobré slovo je poštovní výměna. S lidmi, kteří sbírají hry jsem provedl i výměny v řádech několika tisíc a nebyl problém.

No teď proč jsem s tímhle článkem vlastně začal. Mám v tuto chvíli lehce přes 5000 nad propastí. Desátého ledna jsem totiž objevil inzerát s naprosto skvělou nabídkou. Inzerát zněl na Gamecube a 40 her za 3000,-. Bez ohledu o jaké hry se mělo jednat jsem to prostě chtěl. Okamžitě jsem zavolal na uvedené číslo a hry si zamluvil. S prodejcem jsme se domluvili na tom, že mi po víkendu pošle číslo účtu a seznam her. Jenže víkend uběhl a po mé sms intervenci mi došlo číslo účtu a žádost o 5000,-. Prodejci se ozval někdo druhý a nabídl mu tuto částku. A on v domění, že jsem ten druhý, zaslal na moje číslo jiné než smluvené požadavky. Proběhl další telefonát a já se domáhal mé rezervace. Následně mi byly hry znovu příslibeny  už ale za vyšších cenových podmínek. Dostal jsem na mail kompletní seznam her (Fire Emblem, Luigis Mansion, Zelda collectors edition, oba Metrodi, další Zeldy) a okamžitě jsem odesílal platbu. To bylo pondělí.

Ve středu jsem odeslal mail s prosbou a potvrzení přijetí peněz a zasláním čísla zásilky - až bude odesláno.

Nic.

Čtvrtek ta stejná prosba.

Nic.

Pátek několik nepřijatých telefonátů a už značně asertivnější mail.

Nic.

V sobotu ráno mi přišla krátká sms: "Balík odešlu v pondělí".

Dnes je pondělí a zatím nic. Tuto situaci bych nazval značně nepříjemnou a  zejména v pátek bych řekl podezřelou. Proboha lidi, když si necháte na účet zaslat takové peníze, tak komunikujte. Tedy pokud nemáte v plánu něco jiného než zásilku odeslat.

 Sedám k článku o 4 dny později. Informační embargo prodejce pokračovalo, žádná odezva, telefon nebere a balík stále nikde. Nezbývá tedy než jít podat v pondělí trestní oznámení a doufat aspoň v malou aktivitu policie.

Další nádherné panoráma

Není to tak dlouho, co jsem v jednom článku zmínil Game&Watch Popeye s panoramatickým LCD displayem. Považuji ho za nejlepší kousek ze sbírky. A teď nedávno se mi poštěstilo získat další podobný kousek. Jeho název je Mario Bomb's Away. Je ve velmi pěkném stavu a doputoval ke mně ze Slovenska.

Nezbývá než jen poděkovat prodejci.

Game Boy collection

Když nic, tak Nintendo vždy kralovalo trhu s handheldy. Z konzole Game Boy vytvořilo pojem. Moje přítelkyně říká Game Boy všemu, co vypadá jako něco, na čem se dají hrát hry. A tak časem díky své věhlasnosti a prostorové přijatelnosti se z GB stal vděčný kousek pro všechny sběratele.

Pro někoho, kdo si chce jen připomenout staré hry je to cenově přijatelný handheld. A naopak pro zažrané sběratele nabízí i velmi raritní a často i drahé kousky. Sám nejsem velkým fanouškem sbírání konzolí, mám radši konkrétní hry. Proto mi doma taky vždy zůstává hodně Game Boyů na prodej či výměnu. Nechávám si jen hry. Ale nepohrdnu kompletními kousky, které si můžu vystavit jako lapač prachu. Moje sbírka skýtá tedy jen několik málo krabičkových verzí.

Mám původní šedý GB v papírové krabici. A pak tři barevné v plastových boxech. Je to takzvaná Play It Loud edice, kterou poprvé byl naťuknut nápad prodeje limitovaných edicí.

V podobném plastovém boxu mám i Game Boy Pocket, zmenšenou kapesní verzi klasického GB. Rozdíl je zejména v potřebě pouze dvou baterek oproti čtyřem. Ve stejném tvaru se v Japonsku prodával Game Boy Light, první podsvícený GB. Jinde na světě se neprodával kvůli své vysoké ceně a ta zůstává vysoká i dnes. Patří jednoznačně mezi nejhůře sehnatelné konzole.

Vlastním dvě fialové a jedno žluté GBC v papírové krabici. Není to žádná exkluzivita. To si více cením reklamního Mirinda GBC bez krabičky. Získal jsem ho od kolegy Lana, který vlastní stejný kus kompletní. Musím mu dodatečně poděkovat, protože reklamní konzole jsou dnes velmi vzácné. Jejich výskyt si můžete prolustrovat zde. Krom toho všeho mám ještě limitní Pokémon edici.

A nyní můj tvarově nejoblíbenější Game Boy Advance. V krabičce mám jeden. Bohužel ale ještě ani tento model nemá podsvícení. Proto je oblíbeným kouskem pro různé další úpravy. Nejčastěji mu bývá voperováno podsvícení z novějšího modelu SP.

Zmíněné SP, první handheld v rodině. Kdysi jsem si ho mohl půjčovat od bratra. Dnes mimo něj mám ještě kompletní stříbrný a světle modrý kus. Ten je opatřen kvalitnějším podsvícením a v edici Surf Blue nepatří k nejlevnějším. Obvykle bývá tento GBA SP označován jako backlit či brighter, nejlépe se to však dá ověřit na zadní straně, kde je místo AGS - 001, napsáno AGS - 101.

Takhle přelepený krabky doslova miluju.

A konečně se dostáváme k poslednímu kousku, který celou sérii uzavírá - Game Boy micro. Je velmi pěkný, ale myslím, že není určen pro ruce dospělého člověka. Je to takový roztomilý gadget, který navíc neumožňuje hrát starší GB a GBC hry. Mimo to má naprosto jiný konektor k nabíječce, než GBA SP nebo NDS. Proto zásadně kupujte konzoli jen s nabíječkou. Jeho další nevýhodou je nemožnost hrát multiplayer, nelze se k němu připojit přes link kabel.

Pokud budete mít potřebu se podělit o svoji sbírku jako já, dejte fotky na retroGEJMSY. Veškeré fotky pak budu sdílet a objeví se na zdi.


Doplnění:
Byl jsem upozorněn na to, že micro má vlastní Link kabel, který lze redukcí spojit s tím obyčejným. Tak to nebude s GBA micro tak horké, multiplayer hrát lze.

Ostrý kolty

Přišel rok 2011 a přinesl nový filmový žánr - spaghetti sci-fi. V hlavních rolích poslední James Bond a přestárlý Indiana Jones. V tomto skvělém dramatu jim alternuje Olivia Jones, alias "třináctka" ze seriálu Dr. House. Abych to upřesnil, máme tu kovboje - gaunera trpícího amnézií, kovbojskýho bosse, který se mu chce pomstít a sexy mimozemšťanku. Ti všichni se snaží sejmout jiné mimozemšťany, zachránit své příbuzné a mimo jiné i Zemi. A to vše a mnohem více se jim samozřejmě podaří. Jednoduše luxus film. Ale co je víc než film? 

Je to videohra. Celých 17 let před filmem Kovbojové a vetřelci se podařilo chlapcům od Natsume vytvořit skvost na SNESku, který se nemálo podobá zápletce zmíněného filmu. Nejenže hrajete za tvrdý cowboye/cowgirle, ale ještě máte možnost drtit jiný drsný chlápky, kosit roboty, ničit kovový vzducholodě a občas sejmout i něco, co vypadá jako alien.

Wild Guns je jeden z mnoha pokladů, které by neměl žádný hráč minout. Nabízí zcela unikátní herní styl, který je pro SNESku netradiční. D-PADem se ovladá kurzor, kterým míříte na své nepřátele. Zároveň ale nejde o first person shooter, protože pohled jde zpoza vaší postavy. Ta má menší možnost pohyblivosti, může jen zlehka doleva či doprava. Kulkám můžete uhnout, ale zároveň je díky jejich rychlosti jde sejmout vlastní zbraní. Je to takový netradiční klon ani nevím čeho. Snad akční Moorhuhn nebo first person shooter se sidescrollem. Veskrze je to taková hra, na které se tvůrcům mohlo pokazit hodně hodně věcí. Pohyblivost postavy, nevhodnost ovládání kurzoru D-PADem, téma - cokoliv se mohlo podělat a znamenalo by to pro hru strašný osud. Nedala by se hrát. Člověk by až řekl, že takový typ hry by neměl na SNESce vůbec, co dělat. Ale ono to všechno vyšlo, jako zázrakem do sebe všechno zapadá. A vznikl tak klenot, který není radno jen tak přejít. O tom všem svědčí i jeho cena, která se na ebayi pohybuje kolem 100 eur.  Pokud hra ze Super Nintenda stojí takové peníze, tak to o ní většinou indikuje něco velmi dobrého, co se vyrovná stovce recenzí.

 

Pro mě je u takové hry kruciální, že umožnuje nekonečné množství continue, jinak nejsem nic takového schopen dohrát. Hra má totiž šest fází, které se ještě dělí na kratší epizody. Po každé dohrané fázi se hra uloží. První z nich je neměnná a hráč ji musí dorazit, aby se dostal k dalším. Pak už si může vybrat jakoukoliv ze čtyř. Jakmile se podaří uhrát i tyto 4, zbývá jen poslední. Posledním bossem sice není mimozemšťan. Komu by ale vadilo sejmout samuraje obklopeného mechanickými stroji a kovbojskými verzemi formelínů.

První boss před smrtí.

A po smrti.

No co k tomu říct, dohrál jsem již třikrát a rozhodně to není konečné číslo. Jestli budete mít možnost někdy si zahrát, určitě neváhejte.

Volba lokace po dohraní prvního levelu.

Ultimate Nintendo Champion

Ne že bych USA považoval za vzor životního stylu. Ani bych tam nechtěl žít. To ale nic nemění na tom, že některé ty drobnůstky americkým dětem devasátých let závidím. Je pravda, že už i tenkrát se u nás dalo splašit nějaké to Nintendo, a když ne Nintendo, tak aspoň klon Atari nebo jiná zázračná krabička. Co jsme ale nemohli, bylo účastnit se mistrovství v Mariovi a Tetrisu a mít možnost porazit tisíce svých vrstevníků. Stát se nesmrtelným a vyhrát cartridge, která se postupem času stala Svatým grálem všech sběratelů. Dneska by za ni s klidem bylo nové auto z Rumunska. Jedna hra za Daciu Sandero v průměrné výbavě.

O to víc je příběh konzolého mistrovství Ameriky známý, že si ho všimli i na předměstí Hollywoodu. (nedovolil bych si tvrdit, že film byl přímo Hollywoodským trhákem). The Wizard popisuje cestu malého autistického chlapce s jeho bratrem - podobnost s Rain Manem čistě náhodná - a kamarádkou. Putují skrze Státy a jejich cílem je čirou náhodou místo konání mistroství. Po cestě zjištují, že malý chlapec má nadpřirozené herní schopnosti, když nahraje větší než maximální možné skóre v Double Dragonovi. Posléze poráží i hlavního dětského záporáka s jeho "It's so bad" rukavicí. V cestě za titulem mu už chybí jen málo. Jeho bratr a kamarádka zbijí dospělé záporáky. Malý autista se dostává do finále, kde dostane kapky v (tehdy ještě veřejnosti neznámém) Super Mario Bros 3. Naštěstí se mu ale podaří na poslední chvíli nalézt warpovací píšťalku, proletí několik levelů, nahraje bambilion a je nečekaně vítězem. Celý happyend je zakončen něčím, co bych nazval - Zcela nečekané, samovolné a úplné vylečení z autismu. Co víc si od rodinného filmu přát.

Proč o tom ale píši. Dnes nastal den, kdy si všechno tohle štěstí můžeme koupit. A věřte tomu nebo ne, dá se koupit za peníze. Za pouhé 2000 dolarů. Je sice pravda, že tomu bude chybět ten pocit vítězství, na trofeji nebude vaše jméno. Ale co, trofej je trofej. Předpokládám, že odkaz časem zmizí, tak tady máte screen aukce.