ad Gamecube

Jak jsem zmínil v předchozích článku. Velmi dlouho jsem očekával konzoli Gamecube a už jsem se chystal řešit její neposlání jinak. Během víkendu ale prodejce po všech mých urgencích napsal krátkou zprávu bez jakéhokoliv vysvětlení zdržení, omluvy či jiné známky emocí. "Konzoli jsem již odeslal, večer Vám pošlu číslo zásilky." To vše po asi 20 nepřijatých hovorech, mailových a smskových urgencích včetně hrozby trestním oznámením. Po 14 dnech naprosté ignorace jsem ale už ani žádné číslo zásilky nečekal. Ono však ale opravdu ještě ten den došlo. Balík byl odeslán ve čtvrtek, tedy přesně deset dnů od odeslání peněz. To není příliš dlouhá doba, zažil jsem i delší. Nikdy ale nebyl problém s komunikací, stačí, když člověk napíše:" Mám práci, nemoc, cokoliv." Pak je klid a neřeším nic. 

Já jsem ale klidný vůbec nebyl, zvlášť když jsem si ještě k informačnímu embargu našel profil prodejce na Gamebazar.cz. Ze tří hodnocení jedno neutrální a dva negativy za neodeslání balíku. Během týdne prodejci vyskočil negativ i na Bazos.cz. Korunu tomu nasadil Google, který dohledal pána jako obecního policistu. Co víc dodat. Balík mám doma, z domluveného seznamu her 6 chybí. Konkrétně tedy Fire Emblem (na který jsem se těšil nejvíce), Donkey Konga, Crash Bandicoot, Pikmin, Resident Evil 2 a James Bond 007 Nightfire. Kromě Bonda samé lepší kousky a samozřejmě je škoda, že nedošly. Místo nich jsem v krabici objevil naopak navíc Tales of Symphonia. Hru sice už mám ale cenově by mohla pokrýt skoro celý Fire Emblem. 

Nakonec už jen k balíku, vše bylo vloženo do krabice bez jakéhokoliv zabalení. Malou útěchou může být odeslání jako fragile. Ale viděl jsem pošťáka podobné balíky nakládat úplně stejně jako obyčejné. Naštěstí se nic nerozbilo. Nakonec však ani nedokážu říct, jestli ze zásilky mám radost a jestli za ty prachy vůbec stála. Riziko, nervy, chybějící hry no nic moc.

Inkriminovaný balíček

Balení na jedničku

Finálně dorazilo 36 her

Resident Evily, jeden chybí

Zeldy, při podrobném zkoumání objevíte Zelda Collectors Edition ukrytou v Mario Kartu

Riskatní obchod

Staré hry se už těžko shání po kamenných obchodem. Většina objevů tedy pochází z internetu, ať už z aukcí nebo inzerce. A při těchto domluvách je vždy risk nějaké ztráty, pokud si hru nevyzvednete sám. Stává se málokdy, že zrovna to co chcete, má u sebe člověk z blízkého okolí. Takže nejen že riskujete nepoctivého prodejce, ale mnohdy je vaším největším nepřítelem ještě pošta. Stačí balík blbě zabalit a vše je na kaši, případně se balík rovnou ztratí. 

Bez ohledu, jak platíte, vždy riskujete, že se svých pěnez ani zásilky už nedomůžete. Já osobně preferuji platbu předem před dobírkou, poněvadž když mě bude chtít někdo okrást, tak dá do balíku cihlu a já jsem nahraný úplně stejně, jako kdyby mi neposlal nic při platbě předem. Osobně vidím malinkou výhodu v poslání peněz na účet, protože máte alespoň nějaký kontakt na prodejce, který si nemohl vymyslet. Naopak pokud si dobírkou vyzvednete cihlu, nemáte na prodejce nic. Takový člověk si totiž zřejmě vymyslí svoji odesílací adresu.

Sám jsem takhle za ta léta doplatil několikrát. Nejvíce jsem tratil na koupi periferie na NES, keyboardu Miracle Piano. Tehdy jsem zaplatil snad 2000-3000 a neměl jsem nic. Pošta byla podezřele levná. Balík z USA měl doplout na lodi a já tak nějak stále věřil, že dojde, až jsem propásl šanci cokoliv na PAYPALu reklamovat. Obdobně mi nedošla z ebaye hra Kráska a zvíře (PAL only NES game) ztráta cca 400. Ale bylo toho víc. Koupě hry přes allegro, platba přes IBAN a polská banka si z doručené částky strhla polovinu. Dopadlo to tak, že mi nezůstalo nic - ze 600 si po dvou stech rozdělily banky a 200 skončilo na účtu prodejce. Ten mi nic neposlal, protože dostal jen polovinu ceny a já se na další platbu s prominutím vys**l. Z nedávné doby si můžu stěžovat ale jen na české prodejce. U některých lidí je tak nějak zvykem chovat se vulgárně. 

Zažil jsem člověka, který byl po platbě předem zřejmě rozladěn, když jsem na něj tlačil, aby mi po týdnu odeslal balík. Nakonec zásilka došla a chybělo několik her. Nebylo tehdy specifikováno, o jaké hry má jít, šlo pouze o počet. Pán mi po mojí reklamaci vynadal, že jsem si u něj před odesláním měl ověřit, jaké konkrétní hry jsou součástí prodeje , a že teď neví, co neposlal. Nakonec jsem se samozřejmě těch tří her nedomohl. 

Další z českých luhů a hájů. Taková neblahá vlastnost je strčit do krabičky od hry nějakou úplně jinou a zásadně levnější. Takhle mi došel Super Mario 3D Land box se Splinter Cell 3D. 

Zatím jsem ale na lidi nezanevřel, naštěstí ještě existuje většina, která se chová slušně. A mnohdy není třeba ani čekat peníze na účtu a rovnou odesílám balíček s prodanou hrou. Stejně tak na dobré slovo je poštovní výměna. S lidmi, kteří sbírají hry jsem provedl i výměny v řádech několika tisíc a nebyl problém.

No teď proč jsem s tímhle článkem vlastně začal. Mám v tuto chvíli lehce přes 5000 nad propastí. Desátého ledna jsem totiž objevil inzerát s naprosto skvělou nabídkou. Inzerát zněl na Gamecube a 40 her za 3000,-. Bez ohledu o jaké hry se mělo jednat jsem to prostě chtěl. Okamžitě jsem zavolal na uvedené číslo a hry si zamluvil. S prodejcem jsme se domluvili na tom, že mi po víkendu pošle číslo účtu a seznam her. Jenže víkend uběhl a po mé sms intervenci mi došlo číslo účtu a žádost o 5000,-. Prodejci se ozval někdo druhý a nabídl mu tuto částku. A on v domění, že jsem ten druhý, zaslal na moje číslo jiné než smluvené požadavky. Proběhl další telefonát a já se domáhal mé rezervace. Následně mi byly hry znovu příslibeny  už ale za vyšších cenových podmínek. Dostal jsem na mail kompletní seznam her (Fire Emblem, Luigis Mansion, Zelda collectors edition, oba Metrodi, další Zeldy) a okamžitě jsem odesílal platbu. To bylo pondělí.

Ve středu jsem odeslal mail s prosbou a potvrzení přijetí peněz a zasláním čísla zásilky - až bude odesláno.

Nic.

Čtvrtek ta stejná prosba.

Nic.

Pátek několik nepřijatých telefonátů a už značně asertivnější mail.

Nic.

V sobotu ráno mi přišla krátká sms: "Balík odešlu v pondělí".

Dnes je pondělí a zatím nic. Tuto situaci bych nazval značně nepříjemnou a  zejména v pátek bych řekl podezřelou. Proboha lidi, když si necháte na účet zaslat takové peníze, tak komunikujte. Tedy pokud nemáte v plánu něco jiného než zásilku odeslat.

 Sedám k článku o 4 dny později. Informační embargo prodejce pokračovalo, žádná odezva, telefon nebere a balík stále nikde. Nezbývá tedy než jít podat v pondělí trestní oznámení a doufat aspoň v malou aktivitu policie.

Ultimate Nintendo Champion

Ne že bych USA považoval za vzor životního stylu. Ani bych tam nechtěl žít. To ale nic nemění na tom, že některé ty drobnůstky americkým dětem devasátých let závidím. Je pravda, že už i tenkrát se u nás dalo splašit nějaké to Nintendo, a když ne Nintendo, tak aspoň klon Atari nebo jiná zázračná krabička. Co jsme ale nemohli, bylo účastnit se mistrovství v Mariovi a Tetrisu a mít možnost porazit tisíce svých vrstevníků. Stát se nesmrtelným a vyhrát cartridge, která se postupem času stala Svatým grálem všech sběratelů. Dneska by za ni s klidem bylo nové auto z Rumunska. Jedna hra za Daciu Sandero v průměrné výbavě.

O to víc je příběh konzolého mistrovství Ameriky známý, že si ho všimli i na předměstí Hollywoodu. (nedovolil bych si tvrdit, že film byl přímo Hollywoodským trhákem). The Wizard popisuje cestu malého autistického chlapce s jeho bratrem - podobnost s Rain Manem čistě náhodná - a kamarádkou. Putují skrze Státy a jejich cílem je čirou náhodou místo konání mistroství. Po cestě zjištují, že malý chlapec má nadpřirozené herní schopnosti, když nahraje větší než maximální možné skóre v Double Dragonovi. Posléze poráží i hlavního dětského záporáka s jeho "It's so bad" rukavicí. V cestě za titulem mu už chybí jen málo. Jeho bratr a kamarádka zbijí dospělé záporáky. Malý autista se dostává do finále, kde dostane kapky v (tehdy ještě veřejnosti neznámém) Super Mario Bros 3. Naštěstí se mu ale podaří na poslední chvíli nalézt warpovací píšťalku, proletí několik levelů, nahraje bambilion a je nečekaně vítězem. Celý happyend je zakončen něčím, co bych nazval - Zcela nečekané, samovolné a úplné vylečení z autismu. Co víc si od rodinného filmu přát.

Proč o tom ale píši. Dnes nastal den, kdy si všechno tohle štěstí můžeme koupit. A věřte tomu nebo ne, dá se koupit za peníze. Za pouhé 2000 dolarů. Je sice pravda, že tomu bude chybět ten pocit vítězství, na trofeji nebude vaše jméno. Ale co, trofej je trofej. Předpokládám, že odkaz časem zmizí, tak tady máte screen aukce.

Slzičky do deníčku

Jsme na blogu, tak co, můžu si tady i ulevit od své vlastní blbosti. Poslední dny jsem totiž sledoval na aukčním serveru lampu Nintendo, nějaký fragment obchodu s videohrami. A jak už to u závisláků jako jsem já bývá, moc jsem ji chtěl. Světlo bylo vystavené na polské obdobě Aukra, zvané Allegro. A já nechtěl prodejce moc obtěžovat zasláním do Brna, tak jsem místo toho ukecal známého, abych si to mohl poslat na jeho adresu v Polsku. Světlo by mi posléze doručil a já bych měl radost jako malé dětsko. Už jsem si pomalu plánoval, jak si světlo připevním ke skříni ve svém kutlochu (kdybych se s tím ukázal kdekoliv jinde v bytě, pakoval bych se asi rychle do věčných lovišť). Těšil jsem se, jak ve stáří budu se sklenkou Brandy v poblikajícím světle tlouct míček v arkanoidu, a houby z toho.

Jako člověk právního vzdělání to nemohu nazvat jinak, než hrubá nedbalost. Už jsem kdysi na Allegru nakupoval, takže jsem měl vědět, že kupci z jiné země mohou přihazovat, jen pokud prodejce v nastavení aukce zaklikne, že souhlasí s odesláním do zahraničí. Ne, úplně jsem na to zapomněl. A navíc jako ostřílený uživatel Aukra jsem si nechal příhoz na poslední minutu. V tu chvíli, co mi to polskou hatmatilkou sdělilo, že mám pech, a že si nepřihodím, jsem ještě nezmatkoval. Co nejrychleji jsem si změnil svoji doručovací adresu na nějakou smyšlenou polskou. Web byl ale na mě tvrdý, jsi cizinec, tak si mazej přihazovat jinam. 

Aukce skončila na 27 zlotých, což je nějakých 180 korun. Za to bych si nekoupil lampičku ani na vietnamské tržnici. Ikdyž se to nedělá a je to nečestné a nesportovní, zkusil jsem ještě pak kontaktovat prodejce. Nabízel jsem, že jestli bude nějaký problém s kupcem, ať se mi určitě ozve, že mu dám 60 zlaťáků. Samozřejmě nějaké obcházení prodeje ho ani nenapadlo, takže teď je tu jen malinká naděje, že bych mohl světlo získat. O to víc ale naštve, že by klidně i souhlasil s odesláním do zahraničí, jen jsem se mu měl ozvat dříve. 

Za blbost se platí.

Vznik NMag-ora

Víceméně jako herní panic jsem si postupně vypěstoval vřelý vztah ke starým konzolovým hrám od Nintenda. V dětství mě hraní obloukem obešlo. V době, kdy všichni pařili na vietnamských konzolích, jsem se k žádné nedostal. Později, když už si hodně lidí mohlo dovolit koupit konzole originální, se mi do rukou dostala dost prapodivná konzole ve tvaru ovladače a schopná přehrát jen méně kvalitní kopie her z Atari a různých pongů. Obsahovala na 200 her a dalo se v nich listovat jen jedním směrem, takže když jsem si chtěl zahrát svoji oblíbenou 152, tak jsem musel tři minuty klikat. A když jsem omylem přeskočil tu správnou, musel jsem klikat ještě déle. Navíc vysála během 2 hodin čtyři tužkové baterie. S bratrem jsme se tenkrát hádali, kdo co bude hrát, a každý si po výměně ovladače/konzole naklikal tu svoji hru. Na nějaké hraní tedy tužkovkám nezbývalo moc energie. Opravdová konzole mně potkala až velmi pozdě, byla to SNESka a sama už měla dosti dlouho historii. Byla ze třetí ruky, respektive původní majitel ji měl ze druhé. Ale i přesto, že v té době už měl za sebou launch Gamecube a hry přece jen byly na jiné technické úrovni, mě uchvátila. Tehdy se Robocop 3 a Dr. Mario zdály jako z jiné planety. Hraní na PC pro mě také nebylo příliš možné, a proto jsem byl ochuzen o veškeré gamesy, které dnešní hráči staví na oltář hraní v 90. letech. Já měl na dostupném PC Raymana a FIFU 98.

A snad na základě těchto zkušeností a zejména z frustrace z „neúplného“ dětství jsem si pořídil po letech, někdy v létě po maturitě NESku. Zprvu jen s naprosto čistým úmyslem zahrát si pár her, které jsem kdysi promeškal. Ale jakmile jsem začal hrát hry jako Super Mario Bros, Contra, Mega Man, začalo se to vše otáčet v závislost. I nejstarší hry díky mé herní nezkušenosti se stávaly v mých očích klenoty. Začal jsem sbírat vše zajímavé, co vyšlo na NES. To samozřejmě přerostlo i v prachsprosté sbíraní kompletních her v krabičkách. Netrvalo dlouho a nastal návrat ke kořenům a sehnal jsem i SNES s dalšími hrami. Postupně jsem chtěl další a další konzole spojené s Nintendem a dnes mám na 500 her od Game&Watch po Nintendo 64. Měl jsem štěstí, že to na mě vlastně přišlo brzo, protože jsem měl možnost koupit dnes již velmi vzácné hry za pakatel. Mám na svém kontě i hry, které si dnes jen tak někdo nekoupí. A za určitou dobu už mi jich prošlo rukama tolik, že jsem byl vlastně herně odpaněn. Mimo to jsem mnohdy mohl hry zhodnotit s čistou hlavou a bez předchozích zkušeností či dobových recenzí. Až nakonec mě to vše přerostlo natolik, že jsem se rozhodl o nějaké ty postřehy o hrách podělit. Postupně bych chtěl doplnit články o hrách, které mě za tu dobu zaujaly, doporučit největší skvosty konzolí a zároveň trochu pohanit vzácné avšak bezduché hry.