Co na podzim spadlo do klína

Už je to přesně rok, co jsem postnul článek shrnující přírůstky do sbírky. Je tedy na čase tenhle rest napravit a pochlubit se alespoň tím, co jsem sehnal za poslední dva měsíce. První dva podzimní měsíce považuji za docela úspěšné, podařilo se mi sehnat mnoho zajímavých věcí a ty si zase chronologicky od nejstaršího projdeme.  Absolutně nejstarším novinkou ve sbírce Tomy Racing Turbo. Je to takový Homo rudolfensis prvních přenosných videoher. Ačkoliv je elektronický, tak vše funguje mechanicky, a to včetně obrazovky. Ve své době to musela být bomba, ale docela rychle se omrzí, každých 5 vteřin je dokola opakující rovný úsek silnice bez překážek. Až jsem byl překvapen, jak pětiletý bratr vydržel takhle brázdit silnice přes půl hodiny. Hold musí se uznat, že určitou geniální myšlenku v sobě tato hra má. K ní fotku jsem přičlenil Life Boat, zajímavou zábavnou hru od Nintenda. Započala v mé sbírce 3. desítku her ze série Game&Watch. Pravda dorazila v zuboženém stavu, manuál se korozí v místě sešití rozpadl, ale dal jsem vše do pořádku a hra nyní vypadá pěkně a funguje ještě lépe. Krátce bych ji popsal tak, že dostává svému názvu. Z na pozadí potápějící se lodi vyskakují panáčcy jinak také známí jako Mr. Game&Watch. Vaším úkolem je ovládat záchranný člun zleva doprava, panáčky chytat a vozit je na pevninu. Oproti jiným titulům z této herní série je hra ztížena tím, že to samé se děje na obou obrazovkách a hráč musí ovládat člun na levé i pravé straně těmi stejnými tlačítky. Je tak nucen zvyšující se obtížností k perfektnímu načasování, což je typické pro všechny takovéto hry. Nelze než doporučit vzít některou z nich do rukou a vžít se do výzvy dnes již neopakovatelné. Dále se můžeme přesunout ke konzoli NES. Ačkoliv jsem s touto konzolí započal svoje sbírání již před osmi lety a je mojí nejoblíbenější, tak sbírka jednoduše stagnuje. Není totiž kde shánět, hry se objevují minimálně. Z toho důvodu nebylo nad čím dumat, když kolega sběratel se rozhodl rozpustit svoji sbírku a já do té své přiradil 7 her ještě k tomu v NTSC verzi, které bych jinak musel shánět až z USA pomocí ebaye. K tomu navíc NES Satellite, což je vlastně bezdrátová verze Fourscore. Ne že bych toto příslušenství vyloženě potřeboval k hraní, ale jedná se o jedno z posledních, které jsem ke konzoli neměl. Nyní může zaplnit prázdné místo vedle ROBa, Zapperu, Laserscopu a dalších. Generačním souputníkem a pravidelným soupeřem na trhu videoher byla konzole Master System od Segy. Do těchto vod jsem se pustil docela nedávno a již se mi podařilo sehnat poměrně zajímavý kousek. V Evropě se objevil Master System úplně poprvé v Německu, kde se ho podařilo dostat na trh ještě před Vánoci 1986, v ostatních zemích Evropy si museli počkat na začátek následujícího roku. A já se domnívám, že právě tento kousek jsem objevil. Povšimněte si zejména netradičních ovladačů, které se v prvních letech k Sega Master Systemu v Evropě dávaly. Jsou podobné jako k Sega Mark III, kabel z nich vychází zprava a doprostřed D-padu lze našroubovat malý joystick. Ty se, jak jsem zjistil, velmi často ztrácely, a proto je tak trochu malý zázrak, že právě k této konzoli dorazily oba v pořádku. Zanedlouho jsem narazil i na stejnou verzi z Velké Británie, kde se zachovaly joysticky dokonce ještě v původní krabici, bohužel prodejce mě vypekl a tak ke mně nedorazila. Nicméně pořád mám tu německou a k ní mi dorazil ještě Control Stick, jedna hra na kartě - Hang On, a dvě komplet cartridge Wonder Boy a Space Harrier. Na inzerci jsem pak ještě vzal údajně nefunkční Sega Master System 2. Funguje fajn, obsahuje Alex the Kidd a spolu s ní dorazilo ještě ze pár her komplet v krabicích. Nechal jsem si z nich další Hang On, Xenon a Kick Off. Vzhledem k tomu, že se mi k fotkám Master System her přichomítly i Mega Drivové hry, tak přeskočíme na 16-bitovou generaci. Podařilo se mi sehnat velmi pěkné hry. Inzerce mi dopřála relativně vzácné kousky jako je Soleil (škoda, že německy) a Skeleton Krew. Na Skeleton Krew jsem se hodně těšil, před doručením jsem proběhnul recenze a dle videí hra vypadala skvěle. Bohužel ve skutečnosti se hůř hrála, než jak vypadala. K nim dorazilo i Micro Machines 2. Podle krabky ji může hrát simultánně až 8 lidí. Sice nemám 8 ovladačů na ozkoušení, ale dost silně pochybuji, že je možné poskládat 8 lidí před obrazovku z té doby tak, aby všichni viděli na ta malinká autíčka na obrazovce. I když někdy tuto výzvu přijmu. Nejzajímavější věci na Mega Drive mi však poskytnul překupník. A jak se obvykle setkávám s negativními reakcemi na jeho adresu, tak moje první zkušenost s ním byla veskrze pozitivní. Za dobrou cenu nabídnul velmi vzácnou hru Time Killers a konzole Sega Mega CD 2 od něj dorazila kompletní v naprostém pořádku. Zapomenuté trafo úplně bez problému obratem po reklamaci poslal a mě celý komplet těší. Nic rozbitého, nic záměrně opomenutého v popisu. K některým hrám jsem pak musel vzít ještě nekompletní Mega Drive 2. Náhradní konzole se ale hodí vždycky. Vrstevník Mega Drivu a dle mého názoru vítěz console wars první poloviny 90. let, Super Nintendo je v posledních měsících moje nejzatěžovanější konzole. Proto alespoň něco jsem na  ni pořídit musel. Kolega sběratel mi poskytnul moji vůbec první nerozbalenou hru na SNES. A tak i taky zůstane, otvírat nehodlám. Je to Yoshi's Safari. Hra přímo od Nintenda podporující Nintendo Scope. Tedy bezdrátovou bazuku a co je mi známo, tak asi největší light gun na domácí konzole vůbec. Ne že bych si hru nechtěl vyzkoušet, ale na pořádné střílení mám doma ve sklepě Time Crises arcade a tam se střílením vyblbnu dost. K Yoshimu jsem pak ještě koupil cartidge hry Super Ghosts n Ghouls. Čekám na víkend, abych ji mohl pořádně prověřit. Z této herní série pochází například i Demon's Crest. Pokud bude alespoň trošku tak dobrý, počítám, že SNESka si v sobotu a neděli moc neodpočine.

Na přenosné konzole jsem také něco pořídil. Od dalšího nepříliš oblíbeného překupníka jsem doplnil sbírku GB a GBA her. Kompletní Fear of Fortress zaujalo místo v nepříliš početné poličce kompletních GB her. Ty se dnes už shánějí extrémně špatně. K nim dorazilo ještě Final Fantasy 4, Lady Sia a Mario Power Tennis. Od stejného člověka jsem pořídil i dvě krabičkové hry na N64. Charlieho a Mario Tennis. Ten jsem pořizoval záměrně spolu s GBA verzí, čímž jsem si doplnit celou herní sérii Mario Tennisu.

Na Fire Emblem Sacred Stone jsem narazil úplně náhodou na aukru. Aukci jsem se rozhodl vyhrát a taky se tak stalo. FE jsem si sice oblíbil až na 3DS, kde jsem s hrou poprvé seznámil, ale rozhodl jsem se, že si pořídím i díly předchozí. Spolu s ním dorazila konzole, která už si našla nového majitele a Meteos a Kirby. Metroid s Animal Crossingem zase dorazil s jinou konzolí, která je již v rukou jiného nového majitele. Mario edice DSi XL se objevila v Nintendoshopu jen na chviličku

za skvělou cenu, tak jsem ji musel vzít. Skylanders byla jen taková chvilková rozmařilost na aukru. Z DS her pak ještě přibyl Mario Party a z 3DS New Super Mario 3DS. Mimo to jsem vzal v Surtepu ještě navíc poslední prázdné krabičky na DS hry po 10 korunách. Člověk nikdy neví, kdy se taková věc bude hodit. Dále pak už jen takové drobnosti, jedna hra na Atari Lynx z aukra. Můj Lynx jsem ještě neopravil, takže ani nezkoušeno. Pak dva kousky od kolegy sběratele z Prahy na Sega Saturn. Úplně pro mě nesmyslně 6 krabicovek na PC. Vůbec nevím, co s tím budu dělat, když doma nemám ani dobové PC. Emulovat bych to klidně mohl, ale jaký to bude mít smysl. Navštívil jsem také McDonald, odkud mám z Happy Mealu dvě figurky - Maria a Yoshiho. Z Kiku mám zase dvě figurky a dva Pezze. Na posledních fotkách jsou moje přeskládané police. Musel jsem dát krabic všechny DS hry a také samostatné cartridge SNES a N64, abych zvládnul pohodlně vystavit krabičkové verze GB, GBC, GBA, NES, SNES a N64 her.

PS: pokud má někdo zkušenosti s formátováním tohohle blogu, poradťe. Potřetí skladám rozumně tok textu okolo fotografií, které se nasledně po uložení pokaždé dementně rozsypou.

Říjnové úlovky

Poslední měsíc byl trochu napráskanější hrami než obvykle. Výdaje přesáhly o hodně normální hodnoty a bylo následně třeba uvážlivě rozhodnout, co doma zůstane a co již budu muset prodat, abych do konce měsíce necucal jen chleba rozmočenej v mlíce. Domů dorazilo snad šest bundlů s konzolemi a většina z nich spolu s duplikáty her již našla nové spokojené majitele.

Nyní ale už ke konkrétním hrám. Druhý měsíc v řadě byl ke mně kupodivu stejně štědrý, co se týče NES her, jako ten předchozí. Dá se říci, že vlastně ještě štědřejší. Začátkem měsíce jsem si jel vyzvednout 5 her na NES od kolegy sběratele, který se bohužel z finančních důvodů rozhodl vzdát své sbírky. Toho jsem využil já a za nemalý peníz doplnil do té své i těžko sehnatelné unikáty. Potěšila hlavně Castlevania 3, která doplnila místo v řadě I. až IV. dílu. Pořád sice chybí Vampire Kiss a následující N64 díly, ale to se poddá. Mezi zajímavostmi se určitě neztratí ani Metal Gear, který se poměrně těžko shání. Ovšem podobnost se svými následovníky má opravdu jen ve jméně. Kabuki Quantum Fighter zaplnil místo v prázdné krabičce a zahození nejsou ani hry Roundball a Galaxy 5000 spolu s manuály k doplnění sbírky.

Přesouváme se ke konci měsíce a musím tentokrát poděkovat sběrateli ze Slovenska, který se vzdal hry North & South v můj prospěch. Sehnal jsem mu za to výměnou několik her na Segu X32, kterou sám nemám a ani nemám v plánu pořídit. Stále mi doma zbyl DOOM zjevně před lety zakoupený u nás. Pokud by měl někdo zájem, rád se ho zbavím za nějakou N hru.

A konečně ještě bazarový úlovek také ze Slovenska. Poštěstilo se mi sehnat kompletní konzoli NES se Slovenskou lokalizací. Podobné se prodávaly i u nás v Republice, tedy ty ve španělské krabici a se španělským manuálem, avšak měly jiný polep. Malou zelenou nálepku ve tvaru trojúhelníku. V zásilce pak ještě doputovaly do Brna tři hry, které již naneštěstí mám. Zaplatí tak aspoň doufám dost drahé poštovné ze Slovenska. Pokud by měl někdo zájem, tak Kirby a Super Mario Bros 2 jsou ještě volné. Raději je však vyměním.

Jen tak mimoděk jsem narazil na starší handheldy, které snad ani nesbírám. Ale nikdo o ně nejevil zájem a aukce na aukru skončila na stovce, přičemž jsem to neměl daleko na vyzvednutí a nebylo třeba poštovné. Tak tady je mám. Tři kompletní kousky s manuály od společnosti Radio Shack.

Následuje moje největší investice za tento měsíc. Kopec her na konzoli SNES. Celkem jich dorazilo 19, z nichž 9 se již v mé sbírce nacházelo. A tak si našly štěstí jinde. Zde je už jen finálová desítka, která si zasloužila čestné místo v poličce. PS: ten fotbálek se na fotku vetřel, protože jsem ho zrovna nedávno hrál. Není snad třeba říkat, že Metroid s Mega Manem X jsou úlovky, které se naskytnou jednou za uherský rok. Ikdyž Metroida jsem již jednou vlastnil, tak jsem ho neprozřetelně vyměnil za Captain Commando a nebyl jsem již schopen na něj nikde narazit. Mega Man právě zahřívá místo v konzoli, prozatím poraženo prvních 7 bossů. Další skvosty jako Donkey Kong Country 3, Kongos Caper, Mystical Ninja či X-Men jsem ještě nestihl ani pořádně otestovat. K tomu pár manuálů, všechno ale německy.

A co následuje po SNESce? Jasně že N64. Ta mě vlastně asi v kompletu nestála nic. Podařilo se mi sehnat velmi levně tři konzole s hrami, které jsem již měl a které mi pak celý nákup zaplatily. A to i s ohledem na to, že při jednom nákupu mě prodejce naprosto bezostyšně podvedl. Od prvního prodejce mi dorazila konzole s devíti hrami a nakonec mi doma zůstaly jen 4. Ale jaké, už nějakou dobu jsem měl prázdnou krabičku od Goldeneye a konečně jsem ji mohl naplnit. Tony Hawk Skateboarding alias Proskater mě velice překvapil. Na konzoli vypadá stále úžasně. Hokej od Wayne Gretzkyho není žádná sláva. Vlastně byl pak ještě použit pouze se změněnými hráči jako hra Olympic Hockey Nagano 98. A kdo tenkrát prožíval na Olympiádě ty naše kluky ušatý, tak si určitě radši zahraje olympijskou verzi oproti té NHL. Pak mi ještě zbylo Mario Party, kdyby někdo chtěl, tak mám dvě a rád vyměním.

Druhým prodejcem byl avizovaný podvodník. Vědom si toho, že svůj inzerát podcenil, jsem mu nabídnul 5 krát více než žádal. Za N64 to sice stále nebyla příliš vysoká cena, ale s ohledem na to, že u nás obecně není příliš vysoká poptávka po NTSC-USA hrách, to byla nabídka rozumná. Měl jsem o ni zájem zejména kvůli dvěma hrám, které bych u nás shánel horko těžko. A to Paper Mario a Super Smash Bros. Obě však samozřejmě nedorazily. Prodejce měl potřebu si vydělat ještě tři stovky bokem a tyto dvě hry mi neposlal. Nyní tak mám teď doma prakticky úplně zbytečně americkou konzoli, do které mám pouze jednu hru (ostatní, které mi poslal již mám PAL). Tou hrou je 3D bitkaření s Transformery zvané Beast Wars. V Evropě nevyšla, tak aspoň něco málo mě uspokojilo.

Poslední třetí prodejce nabízel zajímavý set asi 10 her. Ale relativně draze, proto visel několik dní na inzertním webu. Stále mě ale k němu lákala jedna hra a tou je docela vzácné Mario Party 3. A jak jsem tak stále s prodejcem špekuloval a smlouval, poslal mi ještě dodatečné fotky. Ukázalo se, že jak konzoli, ovladač navíc, tak i všechny hry v má kompletně v krabičkách s manuály. V tu chvíli už nebylo nad čím špekulovat a domluvil jsem si tak asi nejvýhodnější nejvýhodnější nákup měsíce. Jen kompletní Mario Party 3 se cenově vyrovná celé koupi. Mimo to jsem se mohl zbavit konzole a ovladače (tuto verzi N64 v krabici jsem měl již třikrát a ten samý ovladač v krabičce ještě jednou), několik her jsem již měl jako cartridge, takže mohli sbírku opustit a nahradily je kompletní verze. Jediná škoda je, že původní majitel vyházel ty papírové vnitřky krabiček a hry tak v nich teď lítají.

Jediná Zelda dorazila bez manuálu a ještě k tomu německá, ale byl bych už moc hamoun, kdybych si na to měl ještě stěžovat :)

  

Snad jen na handheldech jsem tenhle měsíc něco ušetřil a nic nekupoval. Vyměnil jsem jen pár her na GBA. Docela se těším, až bude čas na dohrání Metroid Classics.

Za 3DS Inazumu jsem ještě získal Mario Tennis Open. A úplně bych zapomněl, utrácel jsem vlastně za španělskou sběratelskou edici hry Might n Magic na NDS. Ta mi domů ale má dorazit až po Novém roce.

Finální fotka odkazuje na akvizici z bazarorobotu. Je až k nevíře, že ofiko bazar vystaví hry na Wii po 50,- korunách. Ještě k tomu pak Twilight Princess a Pikmin.

Novinky - září 2014

Nejenže spadalo listí na zahradě, ale i mě do klína spadlo pár zajímavých kousků.  Velké množství her se mi podařilo vyměnit, nicméně nejvíce musím poděkat Retroborci.  Rozhodl se zbavit prakticky celé své sbírky a velká její část připadla právě mě. Díky němu nyní mám podstadnou část must-have RPG na odcházející generaci konzolí a handheldů.

A nyní již obligátně s ohledem na japonský princip seniorality a úcty ke stáří. Voilá, díky výměně se Stefim a Luksimonem se výrazněji rozrostla sbírka na NES. 

Součástí výměny byly tedy jen cartridge. Krabičky od NESkových her jsem měl již doma prázdné delší dobu. Dostal jsem je od postaršího pána, který také sbírá, ale krabičky doma nepotřebuje. Sonic na GBA se připletl k fotce náhodou. Byl součástí jedné výměny.

Se SNESkou jsem také nezahálel. Narazil jsem na jednu zašantročenou aukci na aukru. Kup teď, bez fotek, ale za super cenu. Nakonec jsem neváhal a zagamblil si na 9 SNESkových her, pouze konzole a ovladač byli jisté (nafocené). Nakonec dorazila tato sestava. Tedy mimo Phalanx, který jsem měnil se Stefim a Parodius, který jsem si domluvil jinde. Avšak zbytek sestavy celkem přimeřený, radost udělal zejména Super Turrican a R-Type. Na fotce pak chybí pár kousků, poněvadž se jednalo o nezajímavé duplikáty (Super Tennis, Harleys Humongous Quest a Tiny Toon Bust Loose).

K tomu všemu byla samozřejmě konzole, kterou asi každý zná a není třeba fotit. Okamžitě jsem na ni našel i zájemce, protože mně by se doma na ni jen prášilo. Ovšem, co asi každý nezná, je tento pěkný arkádový ovladač. Narazil jsem na něj poprvé a musím říct, že díky němu se zase o takový gamble nejednalo. Jeden takový stejný jsem ještě v ČR neviděl. Podobný má snad jen majitel Arcade Muzea.

Velký generační skok. Na Wii jsem od Retroborce získal Last Story a Fire Emblem. Minulý měsíc mi prodal Xenoblade Chronicles a tak spolu s Pandoras Tower se uzavřel kruh nejlepších RPG na Wiičko. A nyní mě čeká tak 200-300 hodin hracího času. Chibi-Robo doplnil moji nepříliš velkou sbírku her na Gamecube.

V poslední řadě DSko. Zde jsem měl možnost doplnit také velké množství RPG, k tomu třeba i velmi dobrou akční hru Aliens. Mimo to JRC mělo letní slevy, tudíž Castlevanii za 150,- se nedalo odolat, stejně jako Wario DIY za 100,- a Inazuma Eleven 2 za 200,-. Jen škoda, že nakonec nedorazil objednaný preowned Fire Emblem na DS. Toho jsem již nějakou dobu nikde neviděl a rozhodně bych by se za 200,- hodil. Více zajímavostí o DS hrách si můžete přečíst v předchozím článku.

DOOMouse

V předchozím článku jsem se zmínil, že SNESkový DOOM jde hrát i s myší. Tak se tedy podělím o nějaké ty poznatky. O samotné hře asi žádný elaborát nevytvořím, protože PC verze mě minula a neodvažuji se o takovém klenotu tedy ani psát.

Hratelnost s myší znatelně oslabuje. Dvě tlačítka jsou pro hru málo. Oproti klasickému ovladači nelze dělat úkroky do boku. Chybí i tlačítko na změnu zbraní. Jediné, co vlastně jde, je střela a funkční tlačítko (dveře, výtah, atd...) Samotná kulička myši pak zvládá jen pohyb dopředu, dozadu a otáčení.

Nakonec tedy myš s DOOMem nic moc. To ovšem neznamená, že by odezněl můj entuziazmus k dalším myším hrám. Stávající zkušenost trochu vylučuje first person shootery. Wolfenstein 3D už tedy tolik nechci. Lemmingsům však dvě tlačítka stačí. Kdyby tedy měl nějaký čtenář tuto hru navíc, tak ať dá vědět.

Přemnožení myší

Možná už si někdo všiml, že se rozplývám nad čímkoliv, co má na sobě starou českou cenovku a uvnitř přeložené české manuály. Takových starých konzolových her totiž moc není a je z nich cítit návrat buržozie do Českých zemí. Když se tedy na nějakém inzertním serveru taková věc objeví, rychle zavětřím. Nějaký ten měsíc zpátky jsem záhledl Mario Paint na SNES. Hned jsem se do něj zakousl a nepustil. Nakonec po nějakém tom smlouvání mě stál 4 hry na Game Boy Advance. Konkrétně tedy vyměněn za Ultimate Spiderman, Teenage Mutant Ninja Turtles, Lord of the Rings Third Age a Tom Clancy's Splinter Cell. To byla rozumná nabídka, Mario Paint přece jenom patří k tomu horšímu, co vyšlo na SNESku, ale pro mě byl fajn, protože byl kompletní včetně krabice, manuálu v češtině, myši, plastové podložky pod myš a konečně i takového plastového háku určeného k čištení kuličky v myši. Oproti tomu mnou nabídnuté hry byly samostatné, pouze ke dvěma byl manuál.

Jakmile mi vše dorazilo domů, radost malinko pokazil vnitřek. Insertní polystyrén byl na kaši, takže jsem se nakonec rozhodl ho slepit. Jinak ale vše ve skvělém stavu. Někoho možná trochu překvapí původní cenovka, která stanovila maloobchodní cenu na pěkných 2690,- kč. Netroufám si ale říct, zda to tehdy bylo moc za malování a obyčejnou kuličkovou myš.
Mario Paint nabízí mimo klasického malovaní, vytváření animací pomocí přednastavených či vlastních obrázků, vybarvovaní omalovánek s Mariem a malování do čtverečkového podkladu. Dále si pak můžeme zahrát zabijení much plácačkou nebo skládat melodie z jednotlivých tónů. Dohromady nic moc světoborného a dnes už nemůže prakticky nikoho zaujmout.
Vyzdvihnout bych ale chtěl možnost dalšího využití myši. Ne každý ví, že některé pozdější hry byly dělány kombatibilní s tímto příslušenstvím. Není běžné, aby se hry na konzolích ovládali jinak než D-padem případně joystickem, a proto je příjemným doplňkem zvlášt pro ty, kteří preferují ovládání z PC.

Myšička na origo plastové podložce.

Myš připojená v plné kráse.

Celkový seznam všech kompatibilních her je na Wikipedii. Ne všechny se však dočkaly evropského vydání, Z těch, co ano, jsou pro mě jasný cíl dvě. Wolfenstein 3D a Lemmings 2. Obě to jsou hry, které s klasickým ovladačem trochu trpí. A proto se těším, až se mi je podaří sehnat a vyzkoušet na konzoli s myší.

Na závěr tedy jedna rada, pokud někde uvidíte Mario Paint, nekupujte kvůli hře, ale kvůli myši. Jinak totiž ani v Evropě nevyšel.

PS: při psaní článku jsem zjistil, že seznam z Wiki není úplný. Takže teď jdu zkusit DOOM poprvé s myší.

"Miláčku, jdu na ryby." "A nezapomněl sis Game Boye?"

Nintendo je bez nadsázky tahounem toho, co se u nás nazývá krokem do strany. Ne každý počin z dílny této japonské společnosti je vrchol videoherního trhu. Co se však ale nedá jejich portfoliu vytknout, je inovativnost. Zásadně zkouší hledat cesty tam, kde by je nikdo jiný nehledal. Někdy je z toho výtvor, který jiným ukazuje, jak dál, a někdy je z toho jen kuriozitka, která se po pár letech objevuje v rukou pouze těch největších nadšenců. V tuto chvíli mluvím o příslušenství k různým konzolím a handheldům. Sám jsem měl možnost hodně z nich jich otestoval. Některé jsou zábavné, ale některé jsou opravdu k ničemu.

Neuvěřitelné množství je toho na konzoli NES. Sám mám například R.O.B.a, což je robůtek ovladaný obrazem televizoru. Teoreticky by měl pomáhat v hraní, ale není tomu tak. V USA ho měl každý druhý, kdo vlastnil konzoli, ale zpravidla okamžitě skončil hned ve skříni. Já mám doma tři a taky slouží jen jako lapač prachu. Jednou jsem si ale říkal, že koupím 12 tužkových baterek a nechám je všechny zaráz tančit před televizí. Jinak jsou opravdu k ničemu.

Moje lapače prachu v celé své kráse, mezi Mario z Happy Mealu.

Mezi další opravdu užitečné věci, co jsem si za ta léta pořídil, je Power Glove. Rukavice, jejímž účelem mělo být ovládání hry pomocí pohyby rukou. Měl jsem ji zaplou dvakrát a vždy jsem měl pocit, že to muselo dělat z dětí nacisty. Je to jak hajlovací trenažer. Krom namožené paže si z hraní nic neodnesete. Pak je tu Laserscope, obrovská helma nahrazující zapper, nebo-li light gun. Musím přiznat, že tohle je doopravdy sranda. Střílení kachen pomocí červeného laserového zaměřovače a stisk spouště jen slovíčkem Fire, je jednoduše boží. Ono vlastně funguje i jakékoliv jiné slovo a jak to tak k tomu vybízí, James Rolfe alias AVGN ho obratně nahradil slovem Fuck!

A třetí ROBík, ještě panic, řekl bych.

Fuck, fuck, shoot the duck.

Antihero z filmu The Wizard pečlivě trénuje na budoucí roli Hanze.

Je toho vážně hodně. Jako další mě napadá Miracle Piano, keyboard kompatibilní s jedinou hrou. Princip byl jednoduchý, ve správnou chvíli musíte stisknout správnou klávesu, aby váš hrdina neudostal tečku. Toť vše, Ámosova škola hrou v praxi. Sám k tomu mám ale velmi negativní vztah, kdysi jsem si taky jeden takový kousek vyhrál v aukci, zaplatil a nedostal. Je to taky jeden z důvodů, proč jsem prakticky zanevřel na Ebay, peníze už jsem totiž taky nikdy neviděl. Dost ale skuhrání, je čas představit unikáty tak unikátní, že se mi do rukou nikdy nedostaly. Je jím ovladač, nebo posilovací stroj. Posuďte sami, co to vlastně je. Dalším Nintendo fitness strojem je Super Cycle cosi (je to SNESka). Jednoduše to je rotoped s obrazovskou a slotem na cartridge. Do toho strčíte cyklistickou pařbu a jedete. Přesně takhle si totiž představuju dobrou videohru, abych od ní odešel zpocenej jak prase. Mám ale dobrou zprávu i pro ty z opačného konce sportovního naladění. Nintendo vyvíjelo ovladač pro děti s ochrnutou horní částí těla. Takže pokud jste tak líní, že se Vám při hraní nechce hýbat rukama, stačí opřít bradu o speciální joystick a do pusy strčit něco jako hadicovité tlačítko.

Jediná moje možnost, jak se setkat s Hands Free controllerem. Reklema na něj v Nintendo Power magazínu z roku 1989

Konec o konzolích, jak je zřejmé z nadpisu, má jít hlavně o příslušenství na Gameboye. A ne, že bych ji bylo moc, spíš jde o to, jak hodně jsou kuriozní. Ke Game Boyům si jejich majitelé obvykle pořizovali nasvícení, protože v Evropě měl první podsvícený display až ten skoro poslední, Game Boy Advance SP. Pořizovali si také různé adaptéry a akululátory, protože první mělo akumulátor taky právě SPčko. Co si ale lidé tolik nepořizovali, byla například malá tiskrána na termopapír. K čemu to sakra bylo? A proč jsem si to hlavně pořizoval já. Na originální původní papír již nic tisknout nešlo, vždy vylezl jen takový černý chrchel. Bylo tedy třeba sehnat nějaký jiný termopapír, do Game Boy tiskárny se už kupodivu pěknou řádnu let žádný nedělal. Naštěstí se ještě stále dnes termopapír používá a to v tiskárnách u pokladen, každá účtenka je z termopapíru. Zaúkoloval jsem moji chápavou přítelkyni a ta mi donesla z práce celou ruli papíru. Naneštěstí i na ten moje tiskárna tiskla dost odporně, obrysy sice už byly znatelné, ale to je tak všechno. Jo a abych nezapomněl, samozřejmě mám i fotoaparát do GB. Fotí s kvalitním šumem. V kombinaci s tiskárnou máte k dispozici přenosný instagram a polaroid dohromady. Foťák má ale i jiné využití, kolega z High-Voltage si z něj udělal webcameru. A má jednu velkou výhodu, pokud se vám někdo nabourá do PC, určitě vás přes ni neuvidí.

Moje veleužitečné multimediální zařízení.

Cíl mého vypravování je ale jinde, končí u takzvané "co to k**** je" věci.Všechny ty předchozí gadgety měly nějakou výchozí ideu, ze které vycházely. A ta idea si trouchám říct nebyla špatná, akorát z toho někdy vzniklo cosi až odporného. Nabízí se tu paralela s komunismem. Avšak tohle, to je od počátku špatné. Kdo by chodil na ryby s Game Boyem? A kdo by strkal jeden jeho čouhající konec do vody? Viděl někdy výrobce obrazovku, na které se sonar zobrazuje. Velebnosti, to je hnus.