Mario Tennis - sport, který není tak úplně sportem

Sága rodu Maria, co přežila pleš André Agassiho a vztah Radka Štěpánka s Nicol Vaidišovou. Není větší legendy, co by se proháněla po virtuálních kurtech již přes dvě dekády.

     Netrpělivě nyní očekáváme její další pokračování v podobě Mario Tennis: Ultra Smash na Wii U. Již jen přízvisko napovídá pořádnou tenisovou řežbu, na kterou se osobně ohromně těším. Předtím bychom však mohli vrhnout náš pohled zpět do historie a krok za krokem projít Mariovu tenisovou kariéru. Psal se rok 1995, Mario tehdy již nejenom zkušený instalatér, ale i uznávaný lékař si nemohl dovolit nadále riskovat svůj život na závodních okruzích Mario Kartu a vrhl se na sport bílých límečků. Však proč také ne, pravidla si už osahal coby empirový rozhodčí v roce 1984 ve hře příznačně pojmenované Tennis dostupné tehdy jak konzoli Famicom (u nás známé NESko), tak i posléze na Game Boy.

     Vůbec poprvé se však Mario dostal k samotnému hraní až ve zmiňovaném roce 1995 ve hře Mario's Tennis na (ne)přenosné konzoli Virtual Boy. Tehdy ale pouze jako monored rozmazaná postavička pohybující se v pseudo 3D prostředí nedosahoval takových kvalit, jakých jsme dnes u něj už zvyklý. Ostatně na oné nepříliš proslulé konzoli nedosahovalo velkých kvalit vůbec nic.

   


     Ve druhé generaci už Mario spolu se svoji rodinou hrdinů a padouchů začal poprvé stoupat v žebříčku AMTP (Association of Mario Tennis Professionals, pozn. autora). Dočkali jsme se tak poprvé opravdu přenosné verze hry na Game Boy Color a domácí na Nintendo 64, poslední konzole z dílny Big N podporující cartridge. Osobně jsem GBC verzi úplně nepropadl, protože přinesla do hry RPG prvek, který mě pouze zdržoval od možnosti pořádně mlátit do míčku.

      Oproti tomu N64 verze dala mým joystickům pořádně zabrat. Přestože se mi dostala do rukou až následně po mladší verzi na Gamecube, přinesla před obrazovkou spoustu hodin skvělého hraní s vypjatými sportovními momenty, zklamání v podobě depresí a rage-quitů, opuchlých palců, ale hlavně moře multiplayer zábavy s přáteli. Nelze ani opomenout fakt, že v té době revoluční Transfer Pak umožňoval interakci mezi oběma verzemi hry. Hráč si tak mohl natrénovat tenistu na Game Boyi a pak s ním následně hrát zápasy na N64. Postavy bylo možno přenášet i opačně a zpřístupnění dalších typů kurtů nebylo vůbec k zahození.
 

     Pokročíme-li o pár let dopředu, dostáváme se k další generaci. Mario Tennis zažil reinkarnaci znovu jak na přenosné, tak i na domácí konzoli. Mario Power Tennis na Game Boy Advance pokračoval ve šlépějích svého předchůdce a zachoval si příběh s nádechem RPG a tréninku hráčů. Ochuzen byl však o propojení se svým protějškem na Gamecube. To však neznamenalo, že by si hráč nemohl hru užít na i doma před obrazovkou televizoru, umožnil mu to Game Boy Player. Ačkoliv GBA verze umožňuje multiplayer, je přece jen dnes trochu nepraktické, sehnat dalšího člověka s poněkud postarším handheldem ochotného se přidrátovat k mému pomocí Link kabelu nebo bezdrátově s Wireless adaptérem (to považuji ještě méně pravděpodobné). A já jsem člověk společenský a radši natrhnu prdel živé osobě než nějakému CPUčku. Proto se veškerý můj zájem vrhl na Gamecube.

     Jedná se prozatím o poslední vystoupení Maria na greenu, které si jeho zbožňovatel může doma pustit. Wii verzi nepočítám, poněvadž jde o to samé v bílo-modrém. Zahrát si tu samou hru s Wii Controllerem nepovažuji za posun a dost možná ne ani za výhodu. Z toho důvodu budu mít na Gamecubu jen v multiplayeru nahranou už hezkou řádku hodin čítající trojciferné číslo. Osobně jsem si samozřejmě zahrál na všech možných kurtech, a se všemi možnými postavičkami a jejich schopnostmi. Po takto dlouho odehraném čase ale člověk přičuchne k nevýhodám některých speciálních úderů, slabostem postaviček a řekněme si i někdy nefér náhodě, která může zápas dost ovlivnit. A jako soutěživý typ musím chránit svoje nervy a co si budeme povídat i ovladače před zničením. Dost možná i přátelství by vzalo za své, takže jsme se nakonec dostali ke hře oproštěné o cokoliv navíc. Hraje se na obyčejném kurtu a s podobnými postavičkami. Nejlépe Luigi a Mario nevykazují žádné rozdíly. A to se teprve pak ukáže skill, psychická odolnost a ten pravý vítěz. 

    Dost možná by nástupcem pro mě mohl být Mario Tennis Open na 3DS, kde jsem si prošel všechny turnaje a porazil CPUčka. Bohužel mi ale chybí spoluhráči s touhle konzolí, proto jsem hru docela brzy opustil. Jedná se však o velmi kvalitní hru, kterou bez výčitek doporučil, zvlášť pokud si člověk chce odpočinout od Mario Kartu.

    A snad možná proto tak netrpělivě očekávám Ultra Smash, nějaký ten progres by si Mario Tennis už zasloužil.

Vývoj Mario Tennisu na konzolích

Vývoj Mario Tennis na handheldech

Říjnové úlovky

Poslední měsíc byl trochu napráskanější hrami než obvykle. Výdaje přesáhly o hodně normální hodnoty a bylo následně třeba uvážlivě rozhodnout, co doma zůstane a co již budu muset prodat, abych do konce měsíce necucal jen chleba rozmočenej v mlíce. Domů dorazilo snad šest bundlů s konzolemi a většina z nich spolu s duplikáty her již našla nové spokojené majitele.

Nyní ale už ke konkrétním hrám. Druhý měsíc v řadě byl ke mně kupodivu stejně štědrý, co se týče NES her, jako ten předchozí. Dá se říci, že vlastně ještě štědřejší. Začátkem měsíce jsem si jel vyzvednout 5 her na NES od kolegy sběratele, který se bohužel z finančních důvodů rozhodl vzdát své sbírky. Toho jsem využil já a za nemalý peníz doplnil do té své i těžko sehnatelné unikáty. Potěšila hlavně Castlevania 3, která doplnila místo v řadě I. až IV. dílu. Pořád sice chybí Vampire Kiss a následující N64 díly, ale to se poddá. Mezi zajímavostmi se určitě neztratí ani Metal Gear, který se poměrně těžko shání. Ovšem podobnost se svými následovníky má opravdu jen ve jméně. Kabuki Quantum Fighter zaplnil místo v prázdné krabičce a zahození nejsou ani hry Roundball a Galaxy 5000 spolu s manuály k doplnění sbírky.

Přesouváme se ke konci měsíce a musím tentokrát poděkovat sběrateli ze Slovenska, který se vzdal hry North & South v můj prospěch. Sehnal jsem mu za to výměnou několik her na Segu X32, kterou sám nemám a ani nemám v plánu pořídit. Stále mi doma zbyl DOOM zjevně před lety zakoupený u nás. Pokud by měl někdo zájem, rád se ho zbavím za nějakou N hru.

A konečně ještě bazarový úlovek také ze Slovenska. Poštěstilo se mi sehnat kompletní konzoli NES se Slovenskou lokalizací. Podobné se prodávaly i u nás v Republice, tedy ty ve španělské krabici a se španělským manuálem, avšak měly jiný polep. Malou zelenou nálepku ve tvaru trojúhelníku. V zásilce pak ještě doputovaly do Brna tři hry, které již naneštěstí mám. Zaplatí tak aspoň doufám dost drahé poštovné ze Slovenska. Pokud by měl někdo zájem, tak Kirby a Super Mario Bros 2 jsou ještě volné. Raději je však vyměním.

Jen tak mimoděk jsem narazil na starší handheldy, které snad ani nesbírám. Ale nikdo o ně nejevil zájem a aukce na aukru skončila na stovce, přičemž jsem to neměl daleko na vyzvednutí a nebylo třeba poštovné. Tak tady je mám. Tři kompletní kousky s manuály od společnosti Radio Shack.

Následuje moje největší investice za tento měsíc. Kopec her na konzoli SNES. Celkem jich dorazilo 19, z nichž 9 se již v mé sbírce nacházelo. A tak si našly štěstí jinde. Zde je už jen finálová desítka, která si zasloužila čestné místo v poličce. PS: ten fotbálek se na fotku vetřel, protože jsem ho zrovna nedávno hrál. Není snad třeba říkat, že Metroid s Mega Manem X jsou úlovky, které se naskytnou jednou za uherský rok. Ikdyž Metroida jsem již jednou vlastnil, tak jsem ho neprozřetelně vyměnil za Captain Commando a nebyl jsem již schopen na něj nikde narazit. Mega Man právě zahřívá místo v konzoli, prozatím poraženo prvních 7 bossů. Další skvosty jako Donkey Kong Country 3, Kongos Caper, Mystical Ninja či X-Men jsem ještě nestihl ani pořádně otestovat. K tomu pár manuálů, všechno ale německy.

A co následuje po SNESce? Jasně že N64. Ta mě vlastně asi v kompletu nestála nic. Podařilo se mi sehnat velmi levně tři konzole s hrami, které jsem již měl a které mi pak celý nákup zaplatily. A to i s ohledem na to, že při jednom nákupu mě prodejce naprosto bezostyšně podvedl. Od prvního prodejce mi dorazila konzole s devíti hrami a nakonec mi doma zůstaly jen 4. Ale jaké, už nějakou dobu jsem měl prázdnou krabičku od Goldeneye a konečně jsem ji mohl naplnit. Tony Hawk Skateboarding alias Proskater mě velice překvapil. Na konzoli vypadá stále úžasně. Hokej od Wayne Gretzkyho není žádná sláva. Vlastně byl pak ještě použit pouze se změněnými hráči jako hra Olympic Hockey Nagano 98. A kdo tenkrát prožíval na Olympiádě ty naše kluky ušatý, tak si určitě radši zahraje olympijskou verzi oproti té NHL. Pak mi ještě zbylo Mario Party, kdyby někdo chtěl, tak mám dvě a rád vyměním.

Druhým prodejcem byl avizovaný podvodník. Vědom si toho, že svůj inzerát podcenil, jsem mu nabídnul 5 krát více než žádal. Za N64 to sice stále nebyla příliš vysoká cena, ale s ohledem na to, že u nás obecně není příliš vysoká poptávka po NTSC-USA hrách, to byla nabídka rozumná. Měl jsem o ni zájem zejména kvůli dvěma hrám, které bych u nás shánel horko těžko. A to Paper Mario a Super Smash Bros. Obě však samozřejmě nedorazily. Prodejce měl potřebu si vydělat ještě tři stovky bokem a tyto dvě hry mi neposlal. Nyní tak mám teď doma prakticky úplně zbytečně americkou konzoli, do které mám pouze jednu hru (ostatní, které mi poslal již mám PAL). Tou hrou je 3D bitkaření s Transformery zvané Beast Wars. V Evropě nevyšla, tak aspoň něco málo mě uspokojilo.

Poslední třetí prodejce nabízel zajímavý set asi 10 her. Ale relativně draze, proto visel několik dní na inzertním webu. Stále mě ale k němu lákala jedna hra a tou je docela vzácné Mario Party 3. A jak jsem tak stále s prodejcem špekuloval a smlouval, poslal mi ještě dodatečné fotky. Ukázalo se, že jak konzoli, ovladač navíc, tak i všechny hry v má kompletně v krabičkách s manuály. V tu chvíli už nebylo nad čím špekulovat a domluvil jsem si tak asi nejvýhodnější nejvýhodnější nákup měsíce. Jen kompletní Mario Party 3 se cenově vyrovná celé koupi. Mimo to jsem se mohl zbavit konzole a ovladače (tuto verzi N64 v krabici jsem měl již třikrát a ten samý ovladač v krabičce ještě jednou), několik her jsem již měl jako cartridge, takže mohli sbírku opustit a nahradily je kompletní verze. Jediná škoda je, že původní majitel vyházel ty papírové vnitřky krabiček a hry tak v nich teď lítají.

Jediná Zelda dorazila bez manuálu a ještě k tomu německá, ale byl bych už moc hamoun, kdybych si na to měl ještě stěžovat :)

  

Snad jen na handheldech jsem tenhle měsíc něco ušetřil a nic nekupoval. Vyměnil jsem jen pár her na GBA. Docela se těším, až bude čas na dohrání Metroid Classics.

Za 3DS Inazumu jsem ještě získal Mario Tennis Open. A úplně bych zapomněl, utrácel jsem vlastně za španělskou sběratelskou edici hry Might n Magic na NDS. Ta mi domů ale má dorazit až po Novém roce.

Finální fotka odkazuje na akvizici z bazarorobotu. Je až k nevíře, že ofiko bazar vystaví hry na Wii po 50,- korunách. Ještě k tomu pak Twilight Princess a Pikmin.

Novinky - září 2014

Nejenže spadalo listí na zahradě, ale i mě do klína spadlo pár zajímavých kousků.  Velké množství her se mi podařilo vyměnit, nicméně nejvíce musím poděkat Retroborci.  Rozhodl se zbavit prakticky celé své sbírky a velká její část připadla právě mě. Díky němu nyní mám podstadnou část must-have RPG na odcházející generaci konzolí a handheldů.

A nyní již obligátně s ohledem na japonský princip seniorality a úcty ke stáří. Voilá, díky výměně se Stefim a Luksimonem se výrazněji rozrostla sbírka na NES. 

Součástí výměny byly tedy jen cartridge. Krabičky od NESkových her jsem měl již doma prázdné delší dobu. Dostal jsem je od postaršího pána, který také sbírá, ale krabičky doma nepotřebuje. Sonic na GBA se připletl k fotce náhodou. Byl součástí jedné výměny.

Se SNESkou jsem také nezahálel. Narazil jsem na jednu zašantročenou aukci na aukru. Kup teď, bez fotek, ale za super cenu. Nakonec jsem neváhal a zagamblil si na 9 SNESkových her, pouze konzole a ovladač byli jisté (nafocené). Nakonec dorazila tato sestava. Tedy mimo Phalanx, který jsem měnil se Stefim a Parodius, který jsem si domluvil jinde. Avšak zbytek sestavy celkem přimeřený, radost udělal zejména Super Turrican a R-Type. Na fotce pak chybí pár kousků, poněvadž se jednalo o nezajímavé duplikáty (Super Tennis, Harleys Humongous Quest a Tiny Toon Bust Loose).

K tomu všemu byla samozřejmě konzole, kterou asi každý zná a není třeba fotit. Okamžitě jsem na ni našel i zájemce, protože mně by se doma na ni jen prášilo. Ovšem, co asi každý nezná, je tento pěkný arkádový ovladač. Narazil jsem na něj poprvé a musím říct, že díky němu se zase o takový gamble nejednalo. Jeden takový stejný jsem ještě v ČR neviděl. Podobný má snad jen majitel Arcade Muzea.

Velký generační skok. Na Wii jsem od Retroborce získal Last Story a Fire Emblem. Minulý měsíc mi prodal Xenoblade Chronicles a tak spolu s Pandoras Tower se uzavřel kruh nejlepších RPG na Wiičko. A nyní mě čeká tak 200-300 hodin hracího času. Chibi-Robo doplnil moji nepříliš velkou sbírku her na Gamecube.

V poslední řadě DSko. Zde jsem měl možnost doplnit také velké množství RPG, k tomu třeba i velmi dobrou akční hru Aliens. Mimo to JRC mělo letní slevy, tudíž Castlevanii za 150,- se nedalo odolat, stejně jako Wario DIY za 100,- a Inazuma Eleven 2 za 200,-. Jen škoda, že nakonec nedorazil objednaný preowned Fire Emblem na DS. Toho jsem již nějakou dobu nikde neviděl a rozhodně bych by se za 200,- hodil. Více zajímavostí o DS hrách si můžete přečíst v předchozím článku.