pondělí 9. června 2014

Sega Hang-On

A nyní slíbený článek o novém automatu. Dovezl jsem si z Prahy-Dejvic parádní mašinku. Není sice nijak malá, ale poprvé se mi automat bez problému vešel do kufru, nebylo třeba nic vymýšlet, oddělávat a podobně. Majitel se potřeboval kvůli stěhování automatu zbavit, a tak byl ochoten jít s cenou mírně dolů. Pro mě tedy jasné znamení, že musím jet zase na výlet. Celkový vzhled automatu by se dal popsat jako odpovídající věku - 1985. Boční grafika s jedné strany částečně chybí, přední plexi s potiskem tachometru je prasklé a úplně chybí jakékoliv klíče. To je problém zvlášť, když se chce člověk dostat ke střevům stroje. Na plošňáku hry lze totiž měnit obtížnost, která mi nyní přijde dost vysoká. Na druhou stranu ještě nebyl potřeba žádný zásadní zákrok či operace, tak zatím nechávám zámky v klidu a vyvrtám je, až bude opravdu třeba.
Ještě u původního majitele
K samotné hře, člověka vždy překvapí, jak ho dokáže tak stará a primitivní hra přitáhnout a pohltit klidně i na několik hodin. U stroje, který trochu hučí, ale zvuk zní opravdu výrazně, u starého barevného CRTčka, které problikává a u hry kterou jste měli možnost vidět naposledy před dvaceti lety, se vytváří naprosto úžasný pocit. A člověk má najednou chuť dělat rekordy, soutěžit o nejlepší bodování a klidně i 20 krát znova jet to stejné kolo.
A tady již doma mezi Neo Geo kabinetem zleva a nyní již nefunkčním Virtua Strikerem zprava

Samotný závod je hodně o memorování, člověk se postupně naučí, jak probíhá trať a zvykne si i na reakce svých soupěřů. Těch je na trati v uvozovkách nekonečně mnoho, hráč nesoupeří s nimi, ale pouze sám se sebou. Snaží se dojet co nejdále, optimálně do cíle, což se mi ještě nepodařilo. Soupeři pak představují pouze překážky na trati. Celá trať je složená z pěti kol, na začátku má hráč k dispozici 70 vteřin a s každým dalším checkpointem na konci kola dostane dalších 60. Časem je tedy třeba velmi šetřit a pro dokončení celé trati je nutné velmi riskovat, mít trochu štěstí a hlavně ani jednou nebourat, což se mi v tuto chvíli zdá jako nadlidský úkol. První kolo znám už nazpamět a dá se zajet i pod 60 sekund, s dalšími však roste obtížnost a prodlužuje se i optimální čas za kolo. Nejdále jsem se zatím dostal do 4 kola, přibližně do poloviny, kde je již tolik soupeřů, že je velmi těžké nebourat. Velkou roli pak hraje také stres, kdy se člověk konečně po dvaceti pokusech dostane tak daleko a najednou do všeho začne bourat.
Zpočátku osamocen na trati

Ovládání je velmi jednoduché, plyn je na pravém řídítku. S těmi se pak točí jako s volantem a díky tomu motorka zatáčí. Na pravé ruce je i brzda, ta však není potřeba. Za prvé, pokud by člověk používal brzdu, nikdy se nedostane do dalšího kola a za druhé pro zpomalení úplně stačí pustit plyn.
Konec konců, přestože je hra složitá, dokáže zabavit nejen velké, ale i malé, což dosvědčuje fotka mého o generaci mladšího bratra.
Na Hang-On naštestí neplatí žádný věkový limit a pod dohledem může řídit každý
Pro zvláště zvídavé, zde je video z celé hry. Není to úplně ono, barvy jsou na MAME emulátoru jiné, ale pro představu postačí.
A zde je možné si prohlédnout kabinet a stáhnout například manuál.

2 komentáře:

  1. Hodil by sa k tomu "zadok" z motorky :-D

    OdpovědětSmazat
  2. No existuje i deluxe verze, která má nejen zadek, ale celou plastovou motorku a ovládá se nakláněním. Ale už tak je dost těžké hrát rukama. Celým tělem by to bylo nedohratelné.

    OdpovědětSmazat