Tak jsem se pustil do hraní Michaela. Chtěl jsem napsat, že hra má zápletku okopírovanou z dalšího epochálního dílka známého basketbalisty - filmu Space Jam. Ale nikoliv, film je přece jen o trochu mladšího data, takže spíš kopíroval částečně on hru.
Zápletka slavného sportovce začíná skoro klasicky. Přijde si pozdě na trénink před charitativním zápasem, když tu zjistí, že všichní hráči jsou pryč. To vše ve stylu komiksu. Následuje několik dalších bum, bang obrázků a Jordan se vydává se svojí mičudou na záchranou misi. Musí projít všechny lokace ve městě Chicagu, kde jsou vězněni jeho spoluhráči. V každé lokaci je pak několik levelů, které je třeba postupně projít. Jeho cestu mu však znepříjemňují záporňáci vyslaní Dr. Maximusem. Ti mají za úkol zabránit Michaelovi v osvobození ostatních košíkářů a umožnit tak psychopatickému doktorovi stvořit nejlepší basketbalový tým na světě/ve vesmíru. Taky vám to nedává moc smysl? Kdyby chtěl aspoň zničit Zemi nebo tak něco.
 |
| Jordan's comics |
 |
| Karikatura Chicaga |
Zpět ale ke sportu. Hlavní postava vlastně nedělá nic jiného, než že dribluje sem a tam. Akorát na žebřících si bere míč do podpaží. Nejsou to kroky? To je asi jedno, protože ve hře snad ani žádná pravidla nejsou. Ukazuje se totiž, že Michael netrpí nedostatkem míčů, má jich vlastně nekonečně mnoho a může je vrhat prakticky kamkoliv. Primárně s nimi zabíjí monstra v podobě zombíků, netopýrů a pavouků, ti jsou ale postupem hry nahrazeni i roboty, mutanty či obřími lítající očními bulvami. Dále však lze s míčem dělat ďoury do podlah a stěn, avšak jen na správných místech, která je třeba objevit. Stejně tak s nimi lze trefovat různé páky, které ovládají tajné platformy a výtahy.
 |
| "Pískej ty kroky!!!" |
Celá hra je totiž akční maze. Cílem je projít vždy celý level za pomocí tajných průlezů, schovaných výtahů a zamčených průchodů, které lze otevřít zase jen skrytými klíči. Tak trochu hledačka, proto se mi ji nakonec nechtělo ani dohrávat. Člověk musí v každém levelu prolézt naprosto všechny dveře a najít krom klíčů i vězněného spoluhráče. To zopakuje cca pětkrát, následuje konec lokace s bossem, kterého sejme a jde se na vlak. Michael však nejede jako normální spořádaný člověk, vyleze na střechu vlaku a zklání se před mosty a přeskakuje semafory. Tuhle sekvenci si vložte do repeat until Dr. Maximus appears. Doktůrek je sám o sobě dost nechutný mutant, nicméně stačí ho sejmout a následuje plácaní se spokojenými spoluhráči. Pozápasová radost, která mi zatím ale nebyla dopřána.
 |
| Secret elevator. |
 |
| První rukojmí osvobozeno |
Sečteno a podtrženo, na SNES vyšlo hodně skvělých her, tuhle bych mezi ně nezařadil. Ale nebál bych se ji označit jako dobrou, či nadprůměrnou. Nic ji vlastně nechybí a s ohledem na zápletku z toho autoři vytřískali maximum. Grafika je pěkná, na konzoli lepší průměr. Hratelnost trochu kazí to, že získání speciálního míče má za následek změnu zrovna používáného míče na ten právě získáný. Trochu otrava, když si chce člověk našetřit na bosse nějakou special zbraň a během sbírání musí vždy na chvíli přestat střílet a naklikat Michaelovi obyčejnou oranžovou merunu. Stejně tak nejsem zrovna fanda her, kterým chybí continue. Chaos in Windy City má sice jakýsi password save, ale dost pofidérní. Nelze se vracet k jednotlivým levelům, ale pouze lokacem. Člověk tedy musí na jeden zátah projít 5 levelů a až pak si může opsat password. A když se to nesdaří, je třeba repete. Na druhou stranu, hra se i na ebayi pohybuje kolem 5 euro, tak snad pro nikoho nebude problém si sehnat vlastní a zahrát si. Kvalita za málo peněz.
Žádné komentáře:
Okomentovat