Po měsíční odmlce se snad vracíme k dalšímu z retroherních článků. Mezitím nebyl nějak čas hrát a tak ani nebylo o čem psát. Ale není to tak dávno, co mi dorazilo pár her na SNESku. Už snad ani nemá cenu psát o tom, že prodejce se zase předvedl. Tentokrát jsem si ale sám trochu naběhl. Po mnoha životních zkušenostech, ale bez zatrpknutí všemi možnými -ismy, jsem poslal peníze dopředu člověku, jenž se jevil býti etnika, jak se dnes říká romského. Nevím, co mě to popadlo. Ale nejspíš jsem si myslel, že když poslední prodejce, který zklamal, byl s pravděpodobností blížící se jistotě policista, tak zasáhne karma.
Když jsem nemohl věřit ani člověku, který z popisu své práce pomáhá a chrání, nikoliv podvádí a krade, tak v tu chvíli jsem si říkal, že nemůžu už věřit nikomu. Ale to bych si už nikdy žádnou hru nepořídil. Zvítězilo tedy rozhodnutí, že si svoji víru v lidi otestuji a shodou náhod se objevil inzerát, který mi k tomu měl pomoct. A hovno z toho.
Dva dny po odeslání peněz na účet se objevil inzerát naprosto identický na jiném inzertním webu (nakupoval jsem přes bazoš, následně se objevil na sbazaru). I přestože v inzerátu bylo stejné telefonní číslo, tak to prodejce, říkejme mu Smokey, zapíral. Prý ho tam on nedal a že je to nějaký podraz. Nicméně po asertivní žádosti o vysvětlení (začínala slovy -Nedělejte ze mě vola - a končila nechtějte vědět čím), druhý inzerát zmizel.
Následující dny pro změnu byly údajné problémy s poštou. Balík se měl 5 dní od odeslání vrátit odesilateli a podobné keci. Následovalo několik ujištění o odeslání. Až překvapující bylo, když opravdu nějaký balík nakonec dorazil. Dokonce v něm bylo skoro všechno. Až na trafo od SNESky. Možná se to zdá jako maličkost, ale s tím je konzole dost na nic. A koupit individuálně trafo na pár stovek vyjde. Sečteno a podtrženo v poslední době mě prodejci pěkně serou.
A teď k obsahu zásilky. Mělo mi dojít 6 her, z nichž polovina byla na Super Famicom. Dle Smokeyho mu ale všechny hry na konzoli fungovaly, tudíž jsem do toho šel s tím, že má asi nějak upravenou konzoli proti regional lockoutu. Taková by se mi hodila a ušetřila by mi dost práce a vlastní úpravou, protože se mi doma už asi dva roky valí 3 díly Final Fantasy z Japonska.
Byl jsem ale překvapen velmi kuriozními kousky. Ukázalo se, že hry nejsou origo SF, ale obyčejný bootleg. No ne úplně obyčejný, už jsem se setkal s mnoha kopiemi her od Nintenda, ale většinou šlo o velmi jednoduše poznatelné Game Boy a Game Boy Advance hry, nebo klasické žluté cartrigde nahrazující NESku. Nikdy jsem se však nesetkal s repro cartridge na SNES.
V dnešní době se jich už na ebayi hemží mnoho, ale většinou se jedna o kopie 100 a více eurových záležitostí. Tedy současný bootleg. Mně však domů dorazily dobové kopie. Ne že by se jednalo o nějaké zlatem vážené unikáty, ale přece jen bych je klidně nazval kuriózními, až vzácnými. Takové člověk jen tak nesežene.
Problém však je, že dvě již nefungují a když je strčím do kterékoliv ze svých dvou SNESek, tak začnou vydávat zvuk jako zařízení těsně před výbuchem. Z nich mi tedy zbývá jen hra Michael Jordan: Chaos in the Windy City. A tím se dostáváme k dnešnímu tématu. Celebrity ve videohrách.
Je docela pochopitelné, že známý sportovec propůjčí jméno sportovnímu titulu z jeho odvětví. To stejné se dá chápat i u hvězd showbussinessu a dnešních hudebních herních skvostech jako je třeba The Black Eyed Piss Experience. Trochu ale překvapí, když celosvětově proslulý basketbalista místo smečů kosí svoji merunou zombíky a skeletony.
Prvně jsem se s podobnou hrou setkal na Sega konzolích v podání Michael Jacksona a jeho Moonwalkeru. Nicméně konzole této společnosti v mé sbírce dnes chybí a tak se o žádné zkušenosti s Vámi již nepodělím. Avšak nebojte, mám v rukávu jiné perly. Co nevidět zapracuji na recenzi zmíněného Jordanova ublinknutí, které se mi zatím zdá velmi přijatelně. Asi to bude tím, že originál nedělala spolešnost LJN. Mám za sebou první levely a Michael zatím pomocí míče zvládá kosit nepřátele, směčovat náhodně umístěné koše a sbírat tím bonusy a probíjet si tajné chodby. V týdenním intervalech bych se rád ještě podělil o zážitky z her Shaq-Fu (notorického účastníka anket o nejhorší hru vůbec) a Revolution X, akční střílečku, které propůjčili své tváře Aerosmith.
Rozhodně bude, na čem stavět. A proto se těšte na víkendy, kdy se zmíněnými kousky poperu až do konce. Je to motivace i pro mě, abych prerušil delší prostoj mezi članky.
Žádné komentáře:
Okomentovat