Přírůstky do sbírky za první polovinu května 2014

Za posledních 14 dní mi dorazilo nemálo balíčků, tak jsem se rozhodl o fotky podělit již nyní. Rozpočet na zábavu stejně už pomalu padl. Začneme od nejstaršího, tedy NESky. Podařilo se mi sehnat krabici od nejspíše kanadského Action Setu. Krabice a manuály sice vypadají stejně jako u francouzské produkce, nicméně konzole v krabici bývala NTSC a to ještě verze od Mattela. 

Já ale získal pouze samotnou krabici, lehce poničený vnitřní polystyrén a manuály k Zapperu a samotné konzoli. K tomu ještě nějaký Nintendo Club letáček a plakát. Do vnitřku jsem si pak naskládal již to, co jsem doma měl, tedy klasickou USA-NTSC konzoli s americkým AV kabelem a adaptérem. I hru a Zapper jsem původně sehnal z USA a jsou tedy NTSC. A jsem si vědom, že pistole barevně nesedí, ale to se poddá. Původní věci z krabice prodejce prodal samostatně. 

Dále mě zaujala hra Brett Hull Hockey na SNES, která se před několika dny objevila na aukru v kompletním stavu. Po krátkém průzkumu jsem zjistil, že se jedná o relativně obvyklou hru v USA. Nicméně PAL verze se tváří jako poměrně vzácný kousek, alespoň co se týče jejího výskytu a informací o titulu. Ani ebay od Itálie po UK neobsahoval více jak jeden exemplář této hry. A přestože sportovní tituly nedosahují mezi sběrateli žádných horetních sum, tak osobně považuji hru za raritní kousek do sbírky. Bude to dáno i tím, že hra je věnována americkému hráči NHL, která v Evropě tolik fanoušků mít nebude.

A konečně se dostáváme k hrám nynější generace. Na 3DS jsem prozatím měl jen velmi málo her, vlastně jsem si jejich počet zdvojnásobil. Nejdříve jsem pořídil za za příjemnou cenu Fire Emblem Awakening s předobjednávkovým artbookem. Posléze jsem narazil na Kid Icarus Uprising a Firefighter Real Heroes - obě hry navazují na svoje velmi staré předchůdce z NES, respektive SNES. A obě jsou jako nové, Kid Icarus obsahuje balíček AR karet a Real Heroes ještě nejsou ani otevřené. Jako poslední jsem pak pořídil Cave Story 3D, které vyšlo ve velmi malém nákladu a již dnes se jedná o relativně vzácnou hru s ohledem na kvality svého známějšího předchůdce z PC. Na fotce pak chybí ještě nově dorazivší Dragonball Z 2 z Wii.

Orcs & Elves

 Není tomu tak dávno, co jsem se chlubil akvizicí hry Orcs & Elves na Nintendo DS. Tehdy jsem hru pouze na zkoušku zapnul a zase odložil. Moc mě na první pohled nechytla a tak jsem v textu uvedl, že pochytila nedokonalosti z DOOMa, což bych nyní nazval jako blbost. Nechal jsem se asi příliš unést jednou větou z wikipedie, kde se uvádí, že hra běží na DOOM's RPG enginu. Jednoduše mi tehdy něco nesedělo na ovládání a tak jsem plácnul tenhle nesmysl.

Naštěstí jsem si posléze udělal čas, abych si ke hře pořádně sednul a dohrál ji. Musím říct, že to, co mi na ovládání hry vadilo, se nezměnilo, nicméně zvyknul jsem si. Ukázalo se, že hra je příjemná, oddychová a nenáročná. Nastupujete jako nezkušený Elfík k záchraně trpasličího království, které je zamořeno Orky a jinými monstry. Životy svých přátel sice už nezachráníte, protože jsou dávno mrtví. Ale máte možnost dopomoci jim aspoň ke klidnému odpočinku vyvedením jejich duchů z pasti jednotlivých chodek. Trpaslíci jsou Vám natolik vděčni, že se občas během vaší epické cesty odmění nějakým tím úplatkem.

K samotnému hraní, svět sledujete z prvního pohledu a na horním monitoru, kde se odehrává veškerá akce koukáte na vlastní zbraň nebo kouzla. Na monitoru dolním, který představuje inventář vidíte alespoň malou část svého těla. Trochu to připomíná pohled z první osoby u močení do pisoáru. Samozřejmě jako Elf máte ale kalhoty pěkně u pasu. Zpočátku nepříliš vyzbrojen se pohybuje nesměle prvními chodbami. A tím nesměle myslím pouze do čtyř směrů, ikdyž je prostor 3D. Hra je založená na tahovém principu, což například při soubojích je velmi pěkně zpracováno. Horší je, že tahový systém se nemění, když se pohybujete prázdnými chodbami. A to je to, co mi na hře vadilo/vadí. Pohyb postavy není plynulý. Pokud chcete zatočit doleva či doprava, musíte zastavit, otočit se a pak pokračovat. Šikmou chodbu procházíte stylem dopředu, doleva, dopředu, doprava a tak dále. Pokud zabloudíte do slepé chodby, musíte dvakrát zmáčknout tlačítko doleva, či doprava. Otáčení totiž taky není plynulé, nelze jednoduše držet joypad, ale musíte ho několikrát stisknout, pokud se chcete otočit o víc jak 90 stupňů. Pak jsem mnohdy sledoval spíše mapku, než co se doopravdy děje ve hře, protože člověk ztrácel přehled, kde se zrovna nachází. Tento kostrbatý způsob hraní je ale na druhou stranu jediným mínusem hry. 

Tak a teď už jen trefit tu mušli.

Nastavil jsem si obtížnost na normal, což je nejjednoušší možná. Proto mi příběh velmi rychle utíkal a umíral jsem jen zřídka a obvykle u bossů, kde jsem si musel zprvu oťukat, co mě čeká. Obvykle stačilo nakoupit dostatek heal (životy) a haste (zdvojnásobí počet tahů za kolo) lektvarů a na druhý pokus se již nepřátele podařilo vykosit. Hra obvykle hráče neupozorňovala, že se v té které místnosti pohybuje více monster než je zdrávo. Pak příležitostně následovala smrt. Když do toho ale šel člověk podruhé a věděl, co ho čeká, nalil do sebe několik posilujících dryjáků, stoupl si do místa, kde má kryté záda a zaséval smrt do řad nepřátel. To Elfíkovi přidávalo zkušenosti a tím rostli i jeho schopnosti. Extra experience mohl hráč získat, pokud se mu podařilo vybít všechny monstra v konkrétním levelu či nalézt všechny skryté místnosti. To šlo i zpětně, poněvadž hráč se pravidelně vracel do kobky, kde dřímal drak a odkud vedli portály do všech lokací. Zde je také možno od zmíněného draka nakupovat spotřební zboží, jako jsou kouzla, lektvary, šípy, zbraně a ostatní nutné serepetičky. 

-SPOILER-

Díky této podpoře překupníka draka jsem se ve hře nikde pořádně nezaseknul, snad jen u předposledního bosse - prakticky nezranitelného Orka na amfetaminu. Jinak jsem se plynule dostal až k děkovačce trpaslíčího výboru vedeného ex(lým)králem. Poslední boss, vůdkyně všeho zla a milovnice vyhřezlých vnitřností neměla prakticky šancí a padla hned na první pokus, ikdyž měla početnout podporu svých nechutných posluhovačů. Trochu mě zamrazilo, když se po urputném boji probrala ze smrti a tvrdila, že nyní je ještě mnohem silnější v podobě ducha. Naštěstí cutscene pokračovala a moji malincí éteričtí přátelé ji zabili podruhé.

 

Bruul aneb přehnal to s metamfetaminem.

Nezbývá než tedy hru doporučit a určitě bych se nebál hru zapnout na obtížnost difficult.