Sega Hang-On

A nyní slíbený článek o novém automatu. Dovezl jsem si z Prahy-Dejvic parádní mašinku. Není sice nijak malá, ale poprvé se mi automat bez problému vešel do kufru, nebylo třeba nic vymýšlet, oddělávat a podobně. Majitel se potřeboval kvůli stěhování automatu zbavit, a tak byl ochoten jít s cenou mírně dolů. Pro mě tedy jasné znamení, že musím jet zase na výlet. Celkový vzhled automatu by se dal popsat jako odpovídající věku - 1985. Boční grafika s jedné strany částečně chybí, přední plexi s potiskem tachometru je prasklé a úplně chybí jakékoliv klíče. To je problém zvlášť, když se chce člověk dostat ke střevům stroje. Na plošňáku hry lze totiž měnit obtížnost, která mi nyní přijde dost vysoká. Na druhou stranu ještě nebyl potřeba žádný zásadní zákrok či operace, tak zatím nechávám zámky v klidu a vyvrtám je, až bude opravdu třeba.

Ještě u původního majitele

K samotné hře, člověka vždy překvapí, jak ho dokáže tak stará a primitivní hra přitáhnout a pohltit klidně i na několik hodin. U stroje, který trochu hučí, ale zvuk zní opravdu výrazně, u starého barevného CRTčka, které problikává a u hry kterou jste měli možnost vidět naposledy před dvaceti lety, se vytváří naprosto úžasný pocit. A člověk má najednou chuť dělat rekordy, soutěžit o nejlepší bodování a klidně i 20 krát znova jet to stejné kolo.

A tady již doma mezi Neo Geo kabinetem zleva a nyní již nefunkčním Virtua Strikerem zprava

Samotný závod je hodně o memorování, člověk se postupně naučí, jak probíhá trať a zvykne si i na reakce svých soupěřů. Těch je na trati v uvozovkách nekonečně mnoho, hráč nesoupeří s nimi, ale pouze sám se sebou. Snaží se dojet co nejdále, optimálně do cíle, což se mi ještě nepodařilo. Soupeři pak představují pouze překážky na trati. Celá trať je složená z pěti kol, na začátku má hráč k dispozici 70 vteřin a s každým dalším checkpointem na konci kola dostane dalších 60. Časem je tedy třeba velmi šetřit a pro dokončení celé trati je nutné velmi riskovat, mít trochu štěstí a hlavně ani jednou nebourat, což se mi v tuto chvíli zdá jako nadlidský úkol. První kolo znám už nazpamět a dá se zajet i pod 60 sekund, s dalšími však roste obtížnost a prodlužuje se i optimální čas za kolo. Nejdále jsem se zatím dostal do 4 kola, přibližně do poloviny, kde je již tolik soupeřů, že je velmi těžké nebourat. Velkou roli pak hraje také stres, kdy se člověk konečně po dvaceti pokusech dostane tak daleko a najednou do všeho začne bourat.

Zpočátku osamocen na trati

Ovládání je velmi jednoduché, plyn je na pravém řídítku. S těmi se pak točí jako s volantem a díky tomu motorka zatáčí. Na pravé ruce je i brzda, ta však není potřeba. Za prvé, pokud by člověk používal brzdu, nikdy se nedostane do dalšího kola a za druhé pro zpomalení úplně stačí pustit plyn.

Konec konců, přestože je hra složitá, dokáže zabavit nejen velké, ale i malé, což dosvědčuje fotka mého o generaci mladšího bratra.

Na Hang-On naštestí neplatí žádný věkový limit a pod dohledem může řídit každý

Pro zvláště zvídavé, zde je video z celé hry. Není to úplně ono, barvy jsou na MAME emulátoru jiné, ale pro představu postačí.

A zde je možné si prohlédnout kabinet a stáhnout například manuál.

Dorazilo během května a června

Od posledního blogu uplynula zase nějaká ta řádka dnů a týdnů. Tak jsem shromáždil dohromady veškeré akvizice a postoupil je focení. Ačkoliv hry došly v různých datech a některé nezávisle na sobě, jsou nyní seřazeny chronologicky od nejstarších po nejmladší.

Úplně nejstarším kouskem do sbírky je skoro stokilový macek. Asi jste uhodli, že nejde jen tak o obyčejnou hru, ale o automat. Přibližně 14 dní dozadu jsem si pořídil simulátor motorek z roku 1985. Avšak více v tomto článku neprozradím a fotky nasdílím až s krátkou recenzí. 

Během cesty pro automat, tedy do Prahy, jsem se stavil u kolegy sběratele, se kterým jsem měl již nějakou dobu vyjednanou výměnu. Získal jsem od něj reklamní ceduli/světlo k Nintendu 64. Docela se stydím, že se mi za tu dobu nepodařilo zatím světlo ani pořádně umístit. Jen jsem k němu připojil kabel a otestoval, jak vypadá za chodu. A vzhledem k tomu, že pro další instalaci bude třeba přeskládat celý pokoj, vidím to na nějaký deštivý letní den, kdy vytvořím koutek pouze pro N64 včetně konzolí a her.

Rozměry 100 x 60 cm

Jako další tento měsíc jsem zabrousil mezi hry na Game Boy. Na aukru jsem pořídil hru Hit the Ice na Game Boy. Jedná se o relativně vzácný kousek, který v Evropě vyšel jen v regionu Rakousko/Švýcarsko, proto když jsem zřel hru v parádní krabičce, nebál jsem se přihodit i docela vyšší částku. Tou dobou tato hra nebyla k vidění ani nikde na ebayi. Škoda, že hra nakonec došla bez manuálu, ale i tak se jednalo o velmi výhodnou koupi. Během čekání na hokejovou gamesu jsem narazil v jednom e-shopu na tři ještě nové hry na GBA. Za tu cenu jsem hry tak nějak musel vzít, dokonce V-Rally 3 jsem bral dvakrát, kdybych si jednu hru chtěl rozbalit a zahrát. Mike Tyson Boxing, no aspoň to zajímavě zní a ten Hugo je fakt jen do počtu. Každopádně ještě od každé hry mají něco skladem, tak bych neotálel a koupil si ty blbinky do sbírky. Jako poslední mi dorazily tři advancové hry spolu s DSkem. Tekken Advance rozhodně potěšil a Big Mutha Truckers je spíš další poličková záležitost. Naopak dost překvapil Mortal Kombat Advance, na první pohled hra kupovaná u nás v kamenném obchodě, prodejce ještě sám tvrdil, že ho kdysi zakoupil v Praze v Kotvě. Ale při zběžném ohledání je jasné, že se jedná o čínský padělek. Padělek za 6 stovek, to je teda pěkná úrověň. Mimochodem, kdyby ho někdo chtěl, tak se ho za 50,- rád zbavím.

Spolu s těmito třemi hrami na Game Boy jsem pořídil i Nintendo DS, to klasické, co vypadá jako krabice. Doma se mi už valí krabice se stříbrnou verzí a tak když se objevilo za velmi pěknou cenu v modré barvě, moc jsem naváhal. Nakonec se ukázalo, že se jedná kanadskou verzi s pravděpodobně neoriginálním adaptérem. Cenově se ale vešlo do 500,-, nebyl tak důvod proč vzlykat. A aby to nebylo málo, dorazil s nimi i Pokémon Diamond a Raving Rabbids na DS. Obě jsou již touto dobou na cestě za novými majiteli, protože jsem na nich nijak výrazně nelpěl.

Na DSko jsem toho však pořídil povícero. Vše se odvíjelo od výprodeje z Gamehousu, ze kterého jsem nakonec pořídil celkem 13 her za necelých 1600,-. Celkem náhodou jsem narazil na heurece na solidní ceny a pak se v samotném obchodě nestačil divit. Upozornil jsem na to dva kamarády a než jsem se stihl zorientovat, pár her, které jsem měl v hledáčku mi zmizelo. Úplně nejnesmyslnější cenovku měla Zelda: Ocarina of Time na 3DS, která se prodala za 99,- a podotýkám nová. Spolu s ní jsem minul ještě hru Exit, Tetris Party a Wario: Master of Disguise na DS. Všechny se prodali po 99,-. Pořád se mi ale zadařilo pořídit několik docela zajímavých kousků. Docela škoda je, že v obchodě se tak nějak zapomněli zmínit, že skoro většina DS her jsou US verze a víc jak polovina her už je rozbalených. Mimo jiné jsem tedy pořídil Mushroom Mena, kterého MetalJesusRock zmiňuje jako hidden gem na DS. Obecně jsem ale vybíral hry, které měly aspoň nadprůměrné hodnocení v různých recenzích, abych nesáhnul k nějaké úplné blbosti.

Z deseti her na DS Gamehouse zaslal pouze tři evropské. A to Final Fantasy: Chocobo Tales, Herbie: Rescue Rally a The New York Times Crosswords. Stále jsem měl ale pocit, že jsem něco na Gamehousu zapomněl. Zůstalo na něm stále několik velmi zajímavých DS her po 99,- a nejen DS her. Jinak Dragon Ball Z jsem pořídil samostatně na aukru.

A pro mě snad nejvíce překvapující - ceny za 3DS hry. Pořídil jsem fungl nové Etrian Odyssey IV, Inazuma Eleven: Lightning Bolt a Inazuma Eleven: Bomb Blast po 149,-. V kombinaci s Ocarinou a dalšími tituly po 149,- (mimo jiné, na které už nezbyli peníze - Batman: Arkham Origins, Mickey: Power of Illusion nebo Sonic: Generations) naprosto nepochopitelná výprodejová strategie. Pro srovnání ve stejné době byl ve velké akci v e-shopu k dispozici Batman: Arkham Origins za 250,-. Celkově musím říct, že mít k dispozici ještě nějaký peníz k dobru, tak toho pořídím za tyto ceny mnohem více. Například na Wii se tam objevil velmi zajímavý titul A Shadows Tale, nyní už ale tuším skoro vše vyprodáno.

A už jen úplně na konec - dva tituly ze série Dragon Ball. První jsem pořídil začátkem května a zmínil jsem se o něm již v minulém článku. Druhý kousek - na DS - byl pořízen na aukru, ale dorazil už druhý den v neděli, poněvadž čirou náhodou bydlel prodejce v ulici. Zatím jsem ani jeden kousek nezkoušel, trápím se totiž stále ještě s Fire Emblemem a s Cave Story, případně příležitostě stojím u automatu a dělám si řidičák na motorky.