čtvrtek 6. února 2014

Button Wars

Kde jinde si může chlap poměřit s jiným chlapem pindíky, než ve videohrách. (pozn. toto je řečnická otázka, takže na ní nemusíte v komentářích odpovídat stylem: " ve sprchách") Teď mám totiž na mysli hry, kde si může poměřit svůj skill prakticky kdokoliv a kdykoliv. Jde tu o Tetris, který odstartoval obrovský BOOM Game Boye, a hry jemu podobné. 
Sám jsem začínal na SNES s hrou Dr. Mario/Tetris a odehrál jsem na nich stovky, možná snad i tisíce soubojů doprovázených kompletních slovníkem vulgarismů. Není snad čistější a hratelnější hra, než prvně zmiňovaná. Je to taková ta hra, kterou můžete dát do rukou babičce. A ona ji bude schopná hrát i přesto, že ji musíte chodit dvakrát týdně opravit mobilní telefon, protože se proklikala někam, kde ještě předtím nebyla. Rozumnějte, její telefon má totiž mimo sms a adresáře ještě další menu. A i pro natolik technicky nezpůsobilého člověka je tetris dostatečně intuitivní, že mu nedělá problém si ke hře sednout. Během několika minut vše pochytit a pak klidně hrát celé odpoledne místo sledování českých telenovel z nemocničního prostředí.

Tetris mě samotného doprovázel snad 15 let, ale nakonec jsem skončil u relativně podobné hry. Je jím Tetris Attack. Co vím, tak vyšel na Game Boye - původního - a Super Nintendo. Já měl to štěstí, že jsem dva roky nazad koupil tak nějak naslepo na aukru SNESkovou verzi. A musím říct, že v té době jsem si zadělal na budoucí zánět karpálního tunelu. Dodnes na něm pracuji, protože Tetris Attack zvládáme hrát i půl dne v kuse. Obsahuje totiž tu správnou porci hratelnosti, replayability a abych to nazval doslova - dokonalé schopnosti ukojit soupeřivost.
Hra je postavena na tom, že odspodu postupně vystupují řady barevných kamenů. A cílem hry je vydržet co nejdéle, aniž by se jediný kámen dotknul vršku herního pole. Hráč je pak může likvidovat tak, že pomocí D-Padu lítá po obrazovce s kurzorem a prohazuje vždy dva vodorovně vedle sebe stojící kameny. Pokud poskládá minimálně jednobarevnou trojici, kameny zmizí. Trik je v tom, že pokud sežerete více jak tři, to jest minimálně 4 kameny jedním pohybem, tak hážete soupeři bordel, který uspíší jeho smrt. Bordel se dá samozřejmě i odstraňovat, tudíž hra není rozhodnuta, ikdyž hráč má jednu chvíli navrch. Mnohdy dochazí k situacích "ala Rocky", jeden hráč je v permanentním tlaku, sype soupeři jeden kus bordelu za druhým a soupeř se pohybuje jen těsně nad propastí, respektive u horní hrany hracího pole. Najednou přijde jeden chytrý move a první hráč se může jít klouzat.

Kdo strávil aspoň nějaký čas s podobnými hrami, ví o čem mluvím. Prostě musíte nestále vyhrávat a dokazovat si, jací jste borci v Tetrisu. A tak si to tak dokazujete a najednou jsou 4 hodiny ráno a palce na rukou prožívají klinickou smrt. To znamená, že kdo hledá neuvěřitelnou porci zábavy za rozumný peníz, nechť navštíví ebay a okamžitě zaloví v jeho vodách. Pokud však máte nějak nepřirozeně rádi svoje palce, tak se hře raději vyhněte.

neděle 2. února 2014

Crazy Virtual

Automat je doma. První večer se na něj stála fronta.

Ale popořádku, v sobotu jsme vyrazili na výlet až do dvou set kilometrů vzdálené Loučně. Prý se máme nechat navigovat podle značek k místnímu zámku. To mě ještě nenapadlo, že automat se nachází přímo v zámeckém areálu. Místní správce pro mě dojel na čtyřkolce (podobnost s Wariem z Mario Kartu byla čistě náhodná) a zavezl k technické budově. Zdejší poddaní zde asi trávili čas v době, kdy se smetánka bavila na plese. Na tomhle zámku bych byl asi radši poddanným než šlechticem.



Byl mi vysvětlen alespoň základ z ovládání arkády a celý pak naložen do kufru combíka. Během toho jsem trnul hrůzou, protože prolezl regulérně o centimetr. Naštěstí to ale dobře dopadlo a my mohli vyrazit domů. Cestou zpět byla solidní vichřice a bylo vidět, že s ostatními auty to hodně háže. My ale měli stabilizační prvek ve formě 100 kilového nákladu.

Problém přišel až doma, protože moje herní základna se nachází až ve třetím patře. Museli jsme se nakonec sejít 4, abychom s přestávkami v každém patře dotáhli automat na své místo. Jakmile ale stál, moc jsem se ani neobtěžoval s nějakým logickým umístěním a ještě uprostřed místnosti ho nahodil do sítě. Od té doby se už jen lidi střídali u Puzzle Bobble. Žádná velká herní bomba to není, ale hrát něco na arkádě má fakt svoje kouzlo. Už se nemůžu dočkat, až seženu Metal Slug. To si ale musím nechat na konec zkouškového, jinak bych snad nedodělal ani školu.

A teď něco k mému automatu.
Nakonec jsem na internetu vyštrachal, že je od české společnosti AS Tronic s. r. o. Specializovala se na  zábavní automaty (ještě asi dělají jukeboxy). A tenhle kousek s názvem Crazy Virtual je speciálně k hraní NEO GEO her. Tím tedy padá můj plán, že si budu pořizovat i PCB hry. Vnitřek není zrovna uzpůsoben tomu, abych si MVSko vytáhnul a místo něj dával hru. Z historie mého konkrétní kusu vím, že se vrací do svého původního působiště, Wario ho totiž pořídil z Brna.